Chvíle napětí mezi pejskaři a milovníky koček je u konce. Velká soutěž Mazlíček Mladoboleslavska 2011 má své vítěze. Měsíc jste mohli pomocí kuponů z tištěného Boleslavského deníku hlasovat o největšího psího a kočičího sympaťáka. Ti, kteří od vás posbírali nejvíc hlasů, si v pátek domů odvezli ceny v podobě zvířecích dobrot.

Hvězdy Meggie a Max

Mezi pejsky vyhrála na celé čáře dvojice francouzských buldočků Meggie a Maxe, majitelky Lucie Vaňkové z Mladé Boleslavi. Jak sama říká, pejskaři jsou u nich doma všichni.

„Proč jsem si vybrala právě toto plemeno? Tehdy jsem se šla podívat na nástěnku, kde se nabízejí štěňata, a byl tam jen jeden inzerát. A já moc chtěla psa,“ říká sympatická pejskařka, která se navíc aktivně s oběma zvířaty věnuje agility. Max se u ní doma zabydlel jako první už před osmi lety. Před čtyřmi lety si splnila sen, a přikoupila k Maxovi ještě psí holčičku.

Buldočci se umí smát

„Má to své výhody, že jsou v páru. Když odcházím do práce vím, že se zatím nějak zabaví. Mám docela prostorný byt, takže netrpí nedostatkem pohybu, to by nesnesli. A když se vrátím, míříme ven nebo na cvičák,“ dodává Lucie Vaňková. Na francouzských buldočcích má nejraději mimiku, jsou to prý jedni z mála psů, kteří se umějí tvářit – projevovat radost i smutek obličejem. „Jsou navíc hrozně mazliví, hodní a mají rádi děti,“ chválí je.

Navíc se o nich rozhodně nedá říct, že by byli vybíraví v jídle, i když si prý nejraději smlsnou na ovoci. Hroznové víno, meruňky nebo okurky, to jsou laskominy, kterými nepohrdnou.

„Když běháme agility má Meggie jako odměnu úplně nejraději sýr. Maxík ten běhá jen tak pro radost, pro odměnu si přiběhne, ale není vybíravý,“ míní majitelka dvou buldočích fešáků, kteří si pro výhru dorazili ve slušivých oblečcích.

Kočičí král

Králem mezi kočkami se v naší soutěži stal kocour Barnabáš majitelky Renaty Zemanové. Přestože je mu teprve pět měsíců mají ho jeho páníčkové plnou náruč.

„Barnabáš je mainská mývalí kočka, a proč jsme si vybrali právě tento druh? My jsme před tím měli dobrmana, a když jsme o něj přišli stýskalo se nám, a toto plemeno bylo jednoznačně největší,“ směje se majitelka kočičího krasavce. Jsou tak s manželem příkladem, kdy se z pejskařů stali shodou okolností kočkaři.

„Začali jsme hodně jezdit na kole, podnikat túry, a trochu jsme se báli, abychom nenechávali nového psa moc dlouho samotného. Tak nám byla doporučena kočka, která si umí víc poradit,“ míní Renata Zemanová. Nakonec se ale stejně z výletů vrací za svým kočičím mazlíčkem se spěchem.

Bude s námi mluvit?

„Teď nás čeká zkouška ohněm, jedeme týden na dovolenou a Barnabáše bude hlídat syn. Trochu se bojíme, jestli s námi bude po návratu mluvit,“ říkají jednohlasně s manželem, kterému zatím Barnabáš spokojeně přede v náruči.

Mainská mývalí kočka má prý navíc mnohé ze psí povahy. Své páníčky každodenně vítá, je věrná a dokáže se naučit i aportovat balonky a hračky. Ale samozřejmě jen tehdy, když Barnabáš sám chce. To mu z kočičích manýrů zůstalo.

Nejraději ze všeho má prý tuňáka z konzervy, ale nepohrdne ani granulemi. „Já bych řekla, že jí u nás doma nejzdravěji,“ říká majitelka. Jeho nejoblíbenější hračkou jsou prý bosé palce u nohou, těm nedokáže odolat. „Říká se, že kočky uklidňují, a to je pravda. Můžu to popřít jen v případě, že se mi ráno zasekne právě do palce u nohy,“ směje se Zemanová.