Květoslava Lachmanová zažila svá nejlepší pracovní léta po Sametové revoluci v dřevních dobách turistických infocenter, která pomáhala zprostředkovat první výjezdy Čechů jinam než na dovolenou v bývalých socialistických zemích.
„Právě tehdy se Květoslava Lachmanová zařadila do sítě budovatelů nového povědomí o kulturním a přírodním dědictví našeho kraje, o němž je důležité informovat. Nejprve přednostně domácí a posléze ve stále se rozšiřujícím záběru také cizince. To, že si daný úkol vzala za svůj právě knihovnice, jíž Květa erudicí i tehdejším povoláním byla, bylo pro danou dobu příznačné. Většina městských infocenter vznikla pozvolným vydělováním z obecních knihoven, to mladoboleslavské nevyjímaje,“ vzpomíná na svoji předchůdkyni Jiří Senohrábek, který se stal ředitelem infocentra právě po Květoslavě Lachmanové.
Na veřejnosti podle jeho slov zůstávala celkem uzavřenou, občas stresu podléhající dámou. V klidu mezi svými však odhalila svoji podstatu. „Byla to otevřená a srdečná dáma se smyslem pro humor a věčně mladým duchem. Ona byla nejen duchovní matkou turistického infocentra, které si zpočátku musela tak trochu vyvzdorovat na vedení, ale vlastně i takovou náhradní mámou nás všech mladších, kteří ji obklopovali,“ dodal Senohrábek.
