Smuteční rozloučení se konalo v neděli 5. září v zaplněném kostele sv. Havla v Mladé Boleslavi. Jak všichni přítomní mohli vyrozumět ze svědectví Novákovy nástupkyně Aleny Štolcové, byl to muž morální, poctivý, odborně zdatný a také odvážný. Vychoval řadu vynikajících dětských lékařů a zreformoval systém péče v pediatrii na celém okrese. Jeho význam hranice okresu překračoval.

Erich Novák byl muž věřící, který ze svých zásad neslevil, i když ho to stálo v době normalizace kariérní postup. Zřejmě by postoupil výše na nějaké akademické odborné pracoviště. Přednější mu však byl pevný morální postoj. I nadále byl v přátelském vztahu se svým farářem Alfrédem Kocábem, který v roce 1977 podepsal Chartu 77. Podařilo se mu skloubit své přesvědčení s odborností a obětavou službou svým dětským pacientům i spolupracovníkům. Zdroje jeho životního postoje vystihla i slova z biblického 118. Žalmu na smutečním oznámení: „Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.“

Připomeňme si nyní běh života zesnulého. Narodil se 29. dubna roku 1934 v Praze. Pocházel z rodiny kuchaře a prodavačky. Ve skautu si osvojil jeho zásady a hodnoty. Důležitou pro jeho životní orientaci byly aktivity ve sdružení mládeže v evangelickém sboru v Praze-Nuslích. Zde se setkával s různými osobnostmi z církve, které ovlivnily i jeho volbu povolání.

Účastnil se na akcích a brigádách evangelické mládeže v náročné době 50. let minulého století.

Z širšího okruhu své rodiny si odnesl do života cenné vlastnosti – úsilí o soudržnost rodiny a smysl pro humor.

Po studiu na gymnáziu absolvoval v letech 1952 – 1958 lékařskou fakultu UK v Praze. V roce 1956 se oženil s dcerou evangelického faráře Martou Růžičkovou ze Dvora Králové nad Labem. Měli spolu čtyři děti (Ivana, Martin, Pavel, Marek), sedm vnoučat a šest pravnoučat.

V létě roku 1958 Erich Novák nastoupil na dětské oddělení mladoboleslavské nemocnice.

Po atestaci se od 60. let stal zástupcem primáře Viléma Pokorného. Po jeho odchodu do zahraničí a následné emigraci se od roku 1969 stal primářem dětského oddělení a byl jím do roku 2002. Od roku 1973 byl okresním pediatrem. Specializoval se na dětskou nefrologii. Nefrologickou ambulanci provozoval do roku 2010. Od roku 1989 byl členem výboru České pediatrické společnosti a místopředsedou Svazu lékařů a etické komise České lékařské komory.

Byl dlouholetým členem staršovstva sboru Českobratrské církve evangelické v Mladé Boleslavi. Po roce 1989 si získal důvěru ve veřejném životě. Po několik volebních období byl členem městské rady a zastupitelstva Mladé Boleslavi jako nestraník za KDU-ČSL. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu.

Jeho žena Marta - zdravotní sestra (pracovala na hygieně a poté v Psychologicko- psychiatrické ordinaci pro děti a mládež v Mladé Boleslavi) - mu stála věrně po boku až do jeho smrti.

Erich Novák měl rád legraci a dokázal si ji udělat i ze sebe. Dokázal překvapit v nečekanou chvíli vtipnou poznámkou. Nadhled a smysl pro humor ho provázel až do posledních dní jeho života.

Naslouchal a zajímal se o názory jiných, zároveň vše hluboce a zodpovědně promýšlel. Výsledek těchto vnitřních procesů se pak projevoval ve všem, co v soukromém i pracovním životě dělal.

Do přístupu k profesi a způsobu práce promítal své ukotvení v duchovní oblasti, hodnotovou a názorovou pevnost a zásady rovnosti v poskytování zdravotní péče, díky čemuž čelil dlouhodobě politickým tlakům. Sám sebe charakterizoval v životopise, který si sám sepsal v rámci kandidatury do Senátu:
„Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Jsem členem českobratrské církve evangelické, jako člen staršovstva jsem řadu let ve vedení sboru. Tato činnost, spolu s mým přesvědčením, poznamenala i řadu prověrek před i po roce 1968, zejména za éry našeho duchovního, faráře Alfréda Kocába, signatáře Charty 77. Jen proto, že až na ojedinělé výjimky byli v celém týmu dětských lékařů lidé charakterní a solidární, mohl jsem zastávat vedoucí místo. Zákaz výuky ve Střední zdravotnické škole a zbavení funkce sekretáře ve Spolku lékařů byly sankce dočasné. Zůstávám stále bezpartijním a nezávislým, jako křesťanovi jsou mi blízké důrazy mravní a morální zodpovědnosti, pomoc postiženým a invalidním, důrazy více sociální než tržní, tedy myšlenky prosazované Václavem Havlem.“

Jako lékař byl uznávaný a respektovaný jak pacienty, o které se staral nejen v rámci Mladé Boleslavi, ale i odborníky z jiných oborů a z klinických pracovišť, se kterými spolupracoval.

Měl přirozenou autoritu, jako primář a šéf měl nároky především na kvalitu práce a zodpovědný přístup. Neváhal si jít zkontrolovat oddělení i třeba ve dvě hodiny ráno. Stejnou měrou se ale aktivně staral o udržování přátelské atmosféry a dobrých vztahů v kolektivu lékařů, sester i veškerého administrativního a pomocného personálu na oddělení.

Bez rozpakování byl ochoten pomáhat komukoliv při péči o zdraví dětí – nejen rodině a přátelům, ale komukoliv.

Byl oceňován za velký důraz na vzdělávání pracovníků na jeho oddělení a v jeho oboru . tedy pediatrii. Ať se jednalo o jeho práci na mladoboleslavské střední zdravotnické škole nebo předatestační přípravu lékařů na dětském oddělení. Kladl důraz na kvalitu péče a zejména na etický přístup k pacientům.

Svůj volný čas, kterého nebylo mnoho, trávil s rodinou a pro rodinu, a to i vymýšlením a organizováním různých her a recesistických akcí. Byl spojovatelem široké rodiny a staral se o její soudržnost. Organizoval rodinné dovolené po Čechách i v zahraničí, ale vždy pod stanem, se společným tábořením. Zde se projevovala jeho skautská zkušenost.

Hodně času strávil na chatě v Černých Voděradech, kterou se svým otcem a blízkými sám pomáhal budovat.

Rád fotografoval a natáčel filmy, zejména z rodinných dovolených. Měl rád vážnou hudbu (Dvořáka, Verdiho, Handela, Myslivečka, Čajkovského), ale zároveň i rád zpíval – nejen kdysi v nuselském evangelickém sboru, ale také na neoficiálních akcích jak rodinných, tak na dětském oddělení.

Michal Šimek s přispěním rodiny Ericha Nováka