Přestože je možná jeden z nejteplejších dní v roce a na poli za vesničkou Valy hřeje slunce jako o život, je tady plno.

Muži i ženy nejrůznějšího věku, většina z nich se zakloněnou hlavou upírá oči ke slunci. Vlastně ne ke slunci, ale k žlutému letadlu, k nerozeznání od klasického „čmeláka", z nejž na boleslavském letišti vyskakují parašutisté.

Parašutisty koneckonců vidíme i ve Valech. Jen mají zhruba půl metru, váží dvě kila a jsou plastoví. Koná se tady totiž další ročník Hofman Cupu, soutěž rádiově řízených modelů parašutistů.

Jak vysvětlil Jaroslav Beneš z mladoboleslavského modelářského klubu, který akci organizuje, letos se Hofman Cup uskutečnil už posedmé.

„Letošního ročníku se účastní zhruba pětadvacet modelářů z České republiky, Německa a Švýcarska. Je to mezinárodní seriál, který je součástí závodů mistrovství Evropy. V každém závodě může vítěz získat patnáct bodů. Body se nakonec sečtou a na závěrečném Mistrovství Německa dojde k vyhodnocení. Tento závod je na území České republiky pouze jediný, tady u nás ve Valech," uvedl.

Řada účastníků, především těch zahraničních, pojala akci v podstatě jako rodinný výlet. V blízkosti letecké plochy stojí několik obytných vozů a karavanů, mnozí účastníci si přivezli slunečníky, altánky a křesílka, takže atmosféra spíš než sportovní klání připomíná přátelský piknik.

„Je to tady opravdu skvělé, všichni jsou moc milí a okolí je taky krásné. Moc nás tyhle akce baví. Samozřejmě jde především o létání, ale je to i společenská akce a příležitost sejít se se stejně naladěnými lidmi," pochvaluje si Ruth, která přijela z Německa a je jednou z mála soutěžících žen.

A o co vlastně v tomhle poněkud zvláštním sportu jde? Všechno vypadá opravdově, modely parašutistů (mimochodem velké a těžké prý jako průměrný novorozenec) vynese letadlo vzhůru.

„Je to soutěž s přesností přistání na cíl. Znamená to, že parašutista vyskočí, musí provést minimálně dvě vteřiny dlouhý volný pád a pak se otevře padák. Poté jde na přistání. Musí přistát proti větru a na nohy, jinak získává trestné body. Jsou čtyři soutěžní kola a každý má nárok na jednu opravu," vysvětlil Jaroslav Beneš.

Mnozí modeláři si padáky šijí sami, dají se ale i koupit. „Mají rozměry zhruba dva metry, záleží na váze parašutisty," upřesnil modelář.

A jak se k tomuto koníčku člověk vůbec dostane? Jaroslav Beneš prozradil, že on se modelaření věnuje už od útlého dětství. „V Čechách jsme ale rádiově řízené modely parašutistů začali provozovat asi před deseti lety. Tehdy jsme se jeli jen podívat do zahraničí, jak to vypadá, ale oni nás hned vzali mezi sebe, nechali nás to vyzkoušet a už jsme se chytili. Později nás na jedné ze zahraničních soutěží oslovili s tím, jestli bychom nechtěli pořádat závody i u nás v Česku," vzpomíná na úplné začátky Jaroslav Beneš.

Díky tomu se začala psát historie českých závodů, a účastníků přibývá.

Letošní ročník ovládli zástupci něměckých modelářů, kteří se umístili na prvních třech místech v pořadí Thomas Boxdörfer, Sönke Heinz a Stephan Ziermann. Domácí Jaroslav Beneš skončil na čtvrté příčce.