Zámek Stránov, kde se natáčela například pohádka O svatební krajce, kterou televize vysílala na Velikonoční pondělí, nebo černobílé prvorepublikové snímky, filmaře láká. Ještě víc je ale bude lákat nyní, když romantické sídlo nedaleko Mladé Boleslavi prošlo sérií nákladných oprav a prostory získaly velmi reprezentativní podobu. A třeba jednou vznikne film i na motivy osudů rodiny Šimonkových, která zámek obývala, než ji odsud vyprovodili komunisté, a po revoluci jej získala zpátky 
v restituci.

„Má rodina je se Stránovem svázaná. Praděd, který byl prezidentem Škodových závodů v Plzni a senátorem, zámek koupil v roce 1917 a v roce 1921 se tu v kostele sv. Václava oženil. Místo má pro nás velký význam a já jsem pyšný, že jsem mohl v roce 2006 popel svých předků uložit zpátky do zdejšího opraveného kostela, kam patří," vypráví Jaromír Šimonek, současný zámecký pán.

Stavba, kterou před Šimonkovými obývali například Valdštejnové nebo Berkové z Dubé, byla vybudována v letech 1463–1468. Součástí hradu byla už tehdy výrazná kamenná věž, která je velkým lákadlem a dominantou Stránova. Právě díky ní o hrad, který sloužil od 50. let také jako rekreační zařízení pro policii nebo dlouhá léta jako dětský domov, poměrně často projevují zájem filmové štáby.

„Musím uznat, že finančně zajímavé to pro nás v případě pohádek, které se tu natáčejí nejčastěji, skutečně je. Vznikalo jich tu už několik. Stránov se ale objevil i v několika dokumentech," konstatuje Jaromír Šimonek, jenž vedle Stránova vlastní také nedaleký zámek Lobeč a hrad Housku.

„Vznikal zde také film o Antonu Čechovovi, 
v rusko-americké koprodukci. Investory byli Rusové, představitel hlavní role byl Američan, ale bohužel projekt nebyl dokončen," dodává Zuzana Pavlíková, dcera pana Šimonka.

Prvním filmem vůbec, který se na Stránově natáčel, byla v roce 1924 Jindra, hraběnka Ostrovínová v režii rutinéra Václava Kubáska. Tehdy šlo o němý film. Jeho zvukovou verzi natočil až Karel Lameč o devět let později, v jiné kvalitě a někde úplně jinde.

První zvukový film, jehož část vznikla na Stránově, a zároveň první zvuková detektivka v dějinách československé kinematografie, nesla název Záhada modrého pokoje. Přestože dnes už snímek svým tempem, prostou zápletkou a příliš teatrálním herectvím nevyhovuje požadavkům moderního diváka, ve své době se jednalo o atraktivní podívanou.

Poté, co Šimonkovi museli zámek v roce 1950 opustit, 
z pochopitelných důvodů buržoazní kulisy výstavního sídla znárodněné kinematografii nevyhovovaly. A proto se sem filmaři vrátili znovu až po revoluci. Do té doby zámek chátral, vybavení zmizelo a to, co nemělo využití, zkrátka přišlo pryč.
„Ještě před několika lety jsme prohlídky vodili mezi pozůstatky dětského domova. Dnes se ale zámku vrací jeho dřívější podoba," pochvaluje si průvodkyně Klára Vtelenská. Stav, v jakém zámek zůstal po přesunu dětského domova do sousedního Krnska, nebyl rozhodně utěšený. V jedné z místností dokonce pouštěla hrůzu zazděná ručička panenky, která měla být prý výstrahou pro zlobivé děti – kdo bude zlobit, také skončí ve zdi!

Nyní se na Stránově buduje systém topení, který zajistí, aby se v interiéru mohly v pohodlí organizovat koncerty, firemní akce a další produkce, první patro a suterén už má opět podobu, jakou mu vtiskl architekt Josef Schulz, kterého sem pozvala Marie 
z Valdštejna-Vartemberka 
v letech 1890–1894 a zámek se prostřednictvím řady společenských akcí otevírá lidem. Například už 30. května se zde malým i velkým návštěvníkům postarají o zábavu desítky kostýmovaných lidí, kteří připraví celodenní program s názvem Cesta kolem světa s Willy Foggem. O den později se na prostranství před hradem rozezní dechovka – odpoledne bude patřit Dechparádě a hned několika kapelám.

Pokud se chcete se zámkem před návštěvou seznámit, můžete jej nalézt v některém z následujících filmů.

Filmový Stránov: pohádkový, dramatický i detektivní

Jindra, hraběnka Ostrovínová, 1924

Melodrama Jindra, hraběnka Ostrovínová.

Melodrama o venkovské dívce, která dá před vlastním štěstím s vlastencem Lípou přednost záchraně otce a vdá se za hraběte, který by tatínkovi jinak nepomohl zachránit statek poničený ohněm, natáčel prvorepublikový režisér Václav Kubásek také na Stránově, který si zahrál hraběcí sídlo.

Tklivý námět nalezl režisér v knize Ivana Klicpery. Kniha se ostatně dočkala celkem tří filmových zpracování. Film 
z roku 1924, který se natáčel na Stránově, je prostřední a předcházel nesporně kvalitnějšímu zvukovému filmu Karla Lamače z roku 1933 s Teodorem Pištěkem a Jarmilou Lhotovou. Ve snímku z roku 1924 hrála Mary Jansová, Gitta d'Amaro nebo Jan W. Speerger, výrazný herec, který během své kariéry vytvořil na tři stovky hlavních i vedlejších rolí. Ten se představil jako kladný hrdina první velikosti Vojtěch Lípa, který se po smrti hraběnky Jindry postará o její dítě a vychová ho jako své vlastní.

Na zámku Stránov šlo o vůbec první natáčení filmu.


Záhada modrého pokoje, 1933

Detektivka Záhada modrého pokoje.


Na zámku hraběte Hellforda je pokoj, ve kterém přišlo několik lidí záhadně o život. Hellfordova dcera Irena má tři přátele, kteří se rozhodnou přijít tajemství na kloub a jeden po druhém stráví v modrém pokoji noc. První z nich beze stopy zmizí. Druhý je další ráno nalezen mrtev. V té chvíli se do případu vloží policie, která odhalí, že hrabě Hellford není Ireniným otcem, nýbrž jejím strýcem, který se jí ujal. Skutečný dívčin otec odešel od rodiny před dvaceti lety. Je však blíž, než si všichni myslí… Vůbec první československou zvukovou detektivku režíroval Miroslav Cikán, jeden z velkých režisérů československé kinematografie, jako svůj debut. Šlo vlastně o českou verzi německého filmu Ericha Engelse Geheimnis des blauen Zimmers (k podobnému adaptování docházelo velmi hojně).

Hororová atmosféra, nekompromisní sedmdesátiminutová stopáž, kde není prostor na zbytečné cavyky, a Karel Hašler, František Smolík nebo Jiřina Šejbalová v hlavních rolích, to děsilo před lety diváky v biografech.

O svatební krajce, 2003

Pohádka O svatební krajce. 

Romantickou pohádku o neposlušné princezně, které se přestala lepit smůla na paty, když pochopila, že strůjcem svého osudu je pouze ona sama, natočil seriálový tvůrce Jiří Chlumský.

Při natáčení filmový štáb zámek doslova obsadil. Vznikla tu celá řada sekvencí a zámek je ve filmu dobře rozpoznatelný nejen z celků snímaných z protějšího kopce. Vedle Stránova filmaři natáčeli také na nedaleké Housce.

Hašteřivá princezna Svatava dělá své sestře Ladě i babičce jen samé starosti. Po jedné hádce vzpurná princezna zmizí. Královna babička, která po smrti rodičů obě sestry vychovává, má o vnučku strach. Když se jí ale zjeví dívčin Osud a ubezpečí ji, že i když jí připraví překážky, bude Svatavu na cestě světem provázet, babička se uklidní a nakonec všechno dobře dopadne.

V pohádce hrají: Klára Issová (princezna Svatava), Klára Jandová (princezna Lada), Milan Bahúl (král Filip), Radek Holub (Osud) nebo Božidara Turzonovová (královna babička).

Co ještě se točilo na Stránově?

- V roce 2002 natočil Karel Punčoch šestiminutový portrét s názvem Stránov – dokument z dětského domova. Dětský domov na zámku fungoval od roku 1955 a žilo zde 65 dětí ve věku od tří do šesti let. Věk se však během let různě měnil. Právě v roce 2002 se celé zařízení stěhovalo do novostaveb v Krnsku, kde funguje dodnes. Film je jakýmsi rozloučením se zámkem.

- V pohádce Začarovaná láska si zahrál hlavní roli v roce 2007 Filip Tomsa, rodák z nedalekého Bezna. Romantickou pohádku, do které byla dále obsazena například Ivana Chýlková, Svatopluk Skopal, Jana Paulová nebo Miroslav Babuský a Petr Halíček, herci městského divadla Mladá Boleslav, režíroval Ondřej Kepka.

- Televizní film Vánoční příběh souvisí s historií zámku. V příběhu Moniky Elšíkové-Le Fay, která snímek rovněž režírovala, dojde k osudovému setkání Dory, vychovatelky v dětském domově, a malého Bubu, chlapce z dětského domova, který si rád vymýšlí a utíká. Když se ti dva jednou v noci náhodou setkají na ulici, ještě netuší, jak si navzájem ovlivní život. Doru ve filmu hrála Zuzana Bydžovská, jejího muže Karel Roden, Bubu Paulíno Svoboda.