Dnes si děti ze základních i středních škol odnáší vysvědčení. Bezesporu je mnoho těch, kteří se výsledkem práce mohou pochlubit, ale i těch, kteří přípravu podcenili, což se odrazilo na vysvědčení. Renata Nekolová z Linky důvěry Mladá Boleslav v rozhovoru radí, jak by se obě strany měly k případnému neúspěchu postavit.

Co byste doporučila dětem, které by se případně bály vysvědčení ukázat rodičům?
Dětem, které mají obavu z reakce rodičů na jejich vysvědčení, doporučuji, aby rodiče požádaly o rozhovor. V něm by jim měly sdělit, že se jim nepodařily lepší výsledky, že je to mrzí a že by chtěly rodiče požádat o pomoc, která by přispěla ke zlepšení. Měly by jim také sdělit, co konkrétně jim dělá potíže a snažit se společně hledat řešení, případně se obrátit o pomoc odborníka. Rozhodně by měly děti věřit, že se vše vyřeší společně s rodiči a že nic není ztraceno.

Jak moc je časté, že na Linku důvěry Mladá Boleslav zavolají žáci, případně studenti, kteří mají problém s prezentací svých známek a prosí Vás o radu? Jsou tyto případy častější v pololetí, nebo až na konci školního roku?
Na naše pracoviště volají spíše rodiče, kteří jsou často pod vlivem emocí a ve stresu. Někdy volají před vysvědčením, jindy po vysvědčení, aby se poradili, jak mají reagovat na špatné výsledky svých dětí, případně jak je potrestat. Jinak volají spíše dívky. Ptají se, jak sdělit rodičům špatné, nebo horší známky, že se bojí jít domů, protože se obávají fyzických či jiných trestů. Více telefonátů bývá na konci školního roku.

Jakým způsobem děti případný školní neúspěch řeší?
Pokud není vysvědčení podle představ rodičů, některé děti pod vlivem stresu mají tendence "řešit" tuto náročnou situaci únikem od problému výmluvou typu nedostal jsem, zapomněl jsem vysvědčení, únikem k alkoholu a k dalším drogám a sociálně nežádoucím jevům. V horším případě nejdou domů, v krajním případě se mohou sebepoškozovat. U někoho může zafungovat obranný mechanizmus. Dítě tak může působit, že je mu to jedno, ale potlačená lítost může přejít do agrese.

A teď z druhého pohledu, z pohledu rodičů. Pokud dítě domů nepřinese zrovna hezké vysvědčení, jak by se měli zachovat rodiče? Někteří to řeší pohlavkem, jiní zvýšením hlasu. Je podle Vás tento způsob „trestu" vhodný? Co byste jim radila?
Pokud dítě nepřinese domů nejlepší vysvědčení, rodiče by v každém případě měli zachovat chladnou hlavu, nepodléhat emocím a dítě netrestat. Tresty slouží především k odreagování rodičů a účinek má většinou opačný efekt. Dítě je prakticky potrestáno špatnými známkami, což kolikrát stačí. Rodiče by se měli pokusit o racionální řešení, zamyslet se nad vhodným řešením vylepšení známek, přiměřenosti nároků na dítě a domluvit se s ním na vhodných pravidlech. Nikdy by neměla být nikým z rodičů vyřčena věta typu: se špatnými známkami se domů nevracej, případně nechoď mi na oči.

Nicméně, vysvědčení, alespoň to na prvním stupni, je výsledkem práce nejen žáka a jeho učitele, ale i rodičů. Rodiče, kteří se o svého potomka starají a zajímají, by měli být o jeho prospěchu průběžně informováni, ať už ze Žákovské knížky, případně z rodičovských schůzek. Znamená to tedy, že by je známky neměly tolik překvapit. Jaká je Vaše zkušenost?
Rodiče by samozřejmě měli být o prospěchu svých dětí průběžně informováni, tak aby mohli společně s dítětem předejít zhoršeným výsledkům. Měli by ale hlavně znát možnosti svých dětí. Každé dítě je jiné, má jiné vlohy, nadání i vlastnosti. Dítě se často snaží, ale někdy v jeho možnostech není dosáhnout lepšího výsledku, proto by mělo být chváleno za každou snahu.