I když dešťové přeháňky spíše lidem přidělávají na čele vrásky, biologové z nich alespoň letos byli nadšení. Díky srážkám totiž v tůni, kterou před časem hloubili v benátecké rezervaci pro zubry, objevili nové obyvatele – žábronožky letní.

Jde v podstatě o korýše, kteří jsou tak vzdálení svým známějším příbuzným, že třeba s raky a kraby jsou si blízcí asi jako ptakopysk s člověkem. Zároveň se jedná o skutečné žijící fosílie, popsal vzácný organismus Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Podle odborníků se totiž výrazně neliší od svých předků, kteří před stovkami milionů let obývali Zemi spolu s trilobity a kteří přežili všechna velká vymírání, která život na Zemi postihla. Biologové o jejich výskytu věděli, avšak dosavadní monitoring ukazoval, že žijí pouze na místech, která udržuje vojenská technika. Do újezdů, kde působila armáda, se jejich vajíčka dostala pravděpodobně na pásech tanků a ve vzorcích pneumatik. Armáda pak pro ně mimoděk vytvářela ideální prostředí pojezdy těžké techniky.

První žábronožky vědci objevili v tůni, kterou loni na podzim vyhloubili pro zubry na pastvině u Benátek nad Jizerou. Následně se objevily v kaluži na cestě na pastvině v sousedství Milovic. „Jelikož velcí kopytníci do kaluží obývaných žábronožkami běžně vstupují, pijí z nich a vylučují v jejich blízkosti trus, nevěděli jsme, zda vzácným korýšům jejich přítomnost nevadí. Objevení velkých počtů žábronožek v kalužích silně ovlivňovaných velkými kopytníky je proto dobrá zpráva," zdůraznil Miloslav Jirků.

Žábronožky jsou podle odborníků mistry extrémů. Mají mimořádně rychlý životní cyklus – vývoj od vajíčka po dospělého jedince trvá za teplého počasí pouhé dva tři týdny. Vajíčka jsou téměř nezničitelná, bez problémů přežijí desítky let úplné vyschnutí, sluneční výhně i hluboké mrazy. V tomto stádiu trpělivě čekají, až zaprší a uschne. Žábronožka je poměrně velký korýš, který dorůstá 2,5 centimetru, a tak pozornější člověk ho nepřehlédne.

Ty správné kaluže ale není vůbec jednoduché najít. Žábronožky se navíc při nevlídném počasí či po dešti schovávají u dna.