Historie letectví na Mladoboleslavsku je možná v obecném povědomí trochu zastíněna historií automobilismu, ale při bližším pohledu si zaslouží přinejmenším stejnou úctu. Odkaz Metoděje Vlacha, konstruktéra a průkopníka aviatiky, s jehož prvními leteckými pokusy je Mladá Boleslav neoddělitelně spojena, zde připomíná jak pomník, tak nové letecké muzeum, nesoucí jeho jméno. A není to záležitost snad pouze pietní – Vlachův odkaz je především živoucí a udržují jej právě takoví nadšenci, jako je Vladimír Handlík, pilot, letecký modelář, propagátor letectví a vedoucí Vlachova muzea.

Právě jemu se spolu se synem Petrem podařil minulý týden kousek nevídaný. S replikou francouzského historického dvouplošníku Caudron G.3, jehož stavba se připravovala po dlouhých osm let a který se poprvé vznesl do vzduchu v loňském září, podstoupil Vladimír Handlík let, který se do historie zdejšího letectví zapíše zlatými písmeny. Při cestě, která byla velikou zatěžkávací zkouškou jak pro letadlo, tak pro pilota, doletěl až na letiště ve francouzském La Ferté-Alais.

Jediné dvě repliky Caudronu G.3 vedle sebe"Podnět k celému počinu vzešel vlastně od pilota Jean-Claude Faurea, který před několika lety přiletěl z Francie na mladoboleslavské letiště s historickým strojem Junckers Ju-52. Ten když uviděl, že zde pracujeme na replice Caudronu, pojal nápad, abychom po jeho dohotovení přilétli právě do La Ferté-Alais, kde má svého "bratříčka" v podobě druhé takové repliky. Spolu s naším jsou to dva jediné takové stroje v Evropě," vypráví Vladimír Handlík příběh svého letu.

Hozenou rukavici Handlík přijal a 17. června se v Caudronu G.3 vydal západním směrem, doprovázen synem Petrem Handlíkem v historickém letounu Polikarpov Po-2. "V Polikarpovu vezl syn náhradní palivo. Náš Caudron spotřebuje nějakých 22 litrů benzínu za hodinu, takže bylo cestou třeba několikrát doplňovat, a ne na každé zastávce bylo palivo k dispozici," vysvětluje Vladimír Handlík.

A zastávek bylo mezi Boleslaví a Le Ferté-Alais, které od sebe dělí přibližně 1000 kilometrů, celkem devět – v Čechách, Německu i Francii. "Na letištích po celé trase na nás čekalo uvítání od nadšenců i novinářů, no a velké nadšení panovalo konečně v cíli, kde na nás čekali s kávou a croissanty. Přítomen byl samozřejmě i Jean-Claude Faure, původní inspirátor celé výpravy. To už je starší pán, je nemocný a létat nemůže, ale radost z nás měl ohromnou," vypráví Vladimír Handlík. Úspěch ve Francii sklízel nejen výkon pilotů, ale i pečlivá mnohaletá práce brněnského týmu Petra Svobody, který má repliku Caudronu G.3 "na svědomí".

"Naše replika je oproti originálu mírně zmenšená a místo ze dřeva je vyrobena z duralu, který je nabarvený tak, aby dřevo připomínal. Odpovídá tak tedy kategorii ultralight, jinak jsme se ale snažili o co možná největší věrnost. A Francouzi byli z našeho modelu přímo u vytržení. Když jsme postavili naše letadlo vedle toho jejich, bylo to skutečně, jako by si z oka vypadla," podotýká pyšně Handlík, který sám při stavbě letadla také pomáhal.

Nejen vzhled, ale i výkon letadla hodnotí pilot jako perfektní. "Technické komplikace se cestou nevyskytly vůbec žádné. Drobné problémy přinesl cestou zpátky v Čechách studený vítr, který nás sice popoháněl kupředu, ale v otevřené kabině bylo poněkud chladno. Boční vítr ještě trochu zkomplikoval přistávání v Boleslavi, ale to je zkrátka příroda. Stroj samotný byl perfektní," libuje si Vladimír Handlík na závěr. 

Cesta jemu a jeho synovi Petrovi zabrala směrem tam 12 letových hodin. Trasu zpět pak hnáni silným větrem zvládli za 9 hodin a 22 minut. I s pobytem na zemi trvala celá výprava pět dní. „Dokázali jsme to, jsme doma,“ prohlásil Vladimír Handlík po přistání stručně, ale za to s obrovským úsměvem ve tváři.