Píše se rok 1965 a v Bělé pod Bezdězem vzniká kapela Fantom, později přejmenovaná na Generaci. Vladimír Rejnart je tou dobou na vojně, ale už o rok později se do kapely zapojí. A o devětačtyřicet let později připravuje jubilejní koncert, kterým kapela oslaví neuvěřitelných padesát let na mladoboleslavské hudební scéně. Při této příležitosti jsme si povídali nejen o tom, co na sobotním koncertu v Kosořicích na fanoušky čeká.

Vraťme se úplně na začátek, jak to před půlstoletím začalo?

Před padesáti lety se narodila Generace, respektive Fantom, ale já jsem u toho nebyl, přišel jsem až o rok později, když jsem se vrátil vojny, kde jsme ale samozřejmě také dělal muziku. Původní jádro tvořili kluci z Bělé pod Bezdězem, Karel Fousek, Pavel Žižka, Ivan Stránský, Mirek Studnička a Jarda Ragin.

O tom, že Generace měla původně jiné jméno, se ví. Proč ale přestala být Fantomem a kdo přišel s nápadem na nový název kapely?

Nebyl to samozřejmě náš nápad, ale někdy v šestasedmdesátém roce na nás byl vyvíjen politický nátlak, abychom si změnili jméno. Fantom se totiž jmenovala americká letadla, která v té době bojovala ve Vietnamu. Stáli jsme tedy před rozhodnutím vybrat nový název kapely. Padlo tehdy úctyhodných 500 návrhů, a nakonec zvítězil nápad tehdejšího bubeníka Edy Turczyna Generace. Ani nás nenapadlo, jak příhodné jméno to je. Dnes už hrajeme pro několikátou generaci posluchačů, a i v kapele jsme v současné chvíli zástupci různých generací, takže to opravdu sedí. Každopádně jsme nejstarší kapela tohoto jména v republice, ještě nějaká funguje v Hradci a u Brna.

Čím si vysvětlujete, že máte pořád takový úspěch u fanoušků a chodí na vás už třetí generace posluchačů?

Mám pocit, že jsme prostě jiní, než ostatní. Neumím to pojmenovat slovy, ale Generace byla vždycky opředená takovým zvláštním kouzlem nepopsatelnou atmosférou, která nikdy nevyprchala kdyby ano, už bych tam dávno nebyl. V tom se shodujeme se všemi, kdo kapelou kdy prošli, že tu atmosféru, vynikající kamarádství a propojení nikde jinde nezažili.

Jaké publikum na vás vlastně chodí?

Jsem moc rád, že se nám daří trefovat do vkusu publika, které chceme přitáhnout. Naše hudba je zacílená hlavně na dámy, a je to tak z praktických důvodů správné. Jakmile by tam byla převaha mužů, vznikaly by konflikty, s tím máme bohaté zkušenosti, to pak lítají půllitry a teče krev. Samozřejmě na nás chodí i muži, ale dámy převažují.

Můžete nějak popsat repertoár, který hraje současná Generace?

Základ bych asi označil jako melodický hard rock, ale jdeme i přes pop až k vyloženě tanečním diskotékovým melodiím. Ovšem hrajeme i na plesech, takže nemůže chybět ani klasika, polka, tango, valčík, waltz… je to opravdu široké rozpětí.

Kam na vás mohou lidé zajít? S jubilejním koncertem se vracíte na přírodní parket do Kosořic, ale tam už moc nehrajete?

Je pravda, že v sobotu se do Kosořic vracíme, tam se sejdeme s fanoušky v 21 hodin. Ale hrávali jsme tam 33 let, odehráli jsme zde přes 700 zábav. S pravidelným koncertováním jsme ale v Kosořicích skončili. Hráváme na Rožátově, v Plužné, v Chudíři, prostě takové ty tradiční štace. Hrajeme ale třeba i na svatbách našich fanoušků a na soukromých akcích. Počet vystoupení jsme v poslední době omezili na nějakých čtyřicet za rok, dřív jich bývalo kolem sedmdesátky, výjimkou nebylo ani sto. Rozhodli jsme se, že je čas trošku zvolnit.

Hudbu máte v rodině, v kapele s vámi hraje i váš syn. Nemáte někdy ponorkovou nemoc?

Já jsem vyrostl v hudební rodině a taky jsme začínal s tátou, někdy v roce 1961. Syn hraje v Generaci už čtyřiadvacet let, a musím říci, že žádnou ponorkou netrpíme. Samozřejmě občas dojde na výměnu názorů, ale to je spíš ku prospěchu věci.

Vím, že na oslavy nejste, ale přece jen, jak bude sobotní jubilejní koncert vypadat?

Oslovil jsem všechny muzikanty, kteří kdy kapelou za to půlstoletí prošli. Dva z nich bohužel už nežijí, ale všechny ostatní jsme pozvali a přislíbili účast až na dvě výjimky, které se nemohou z pracovních důvodů zúčastnit. Všichni ostatní by měli dorazit a také by s námi měli vystoupit. Budeme hrát takový průřez, nejoblíbenější kousky našich fanoušků.