Krátce předtím, než měla vypuknout sláva přehlídky folklorních souborů a jejich vystoupení, nebe se zatáhlo, zvedl se vítr a přihnal pětadvacetiminutovou smršť.

„Bylo to strašné, seděli jsme zrovna pod stanem pro návštěvníky. Poryv větru ale stan jakoby nasál, převrátil a tím pádem zničil. Prodejci, kteří měli na náměstí postavené stánky, dopadli podobně. Vítr si s jejich konstrukcí hrál, jakoby byla z papíru," popsal situaci jeden z návštěvníků.

Nicméně, jakmile déšť odezněl, program začal s veškerou parádou. Divákům náladu nekazil ani fakt, že se vše o hodinu zpozdilo. Uskutečnil se nejen pietní akt na Komenského sadech, ale také i slavnostní průvod Žižkovou ulicí, v jehož čele šla Československé obec legionářská Jednoty Mladá Boleslav.

„Jsem rád, že jsme se tady sešli v takovém počtu po předcházející sprše. Ta byla ale objednaná, protože v minulém roce tu několikrát zazněl požadavek, abychom rozpálené náměstí zakropili," pronesl s jistou nadsázkou Radim Šimáně, starosta Bakova nad Jizerou, když z podia zdravil návštěvníky.

Mimo jiné také připomněl, že příští rok bude Bakov slavit dvacet let od doby, kdy se stal městem, a jedna část oslav bude probíhat právě na chystaném sedmém ročníku folklorního festivalu.

Diváci se však těšili také na herce a baviče Luďka Sobotu a byli zvědaví, jaký on má vztah k folkloru. Nejen jeho fanoušci se s ním mohli osobně setkat a popovídat si o den dříve, tedy v pátek, na besedě.

„Folklor mi je sympatický, největší vztah mám asi k dudám," konstatoval s jistou nadsázkou Luděk Sobota. Po jeho slovech náměstí propuklo v bujarý smích, a tak se na podiu mohly střídat taneční soubory. Jako první přišel na řadu Slovácký Krúžek, po nich se pak předvedli DFS Lipinka z Vracova.

Rozhovor s Petrem Hurtem, ředitelem Pojizerského folklorního festivalu

Lidové umění není cizí ani jedné věkové generaci

Pojizerský folklorní festival v Bakově nad Jizerou přilákal několik stovek návštěníků

Bakov nad Jizerou – Úsměv na tváři, klobouk na hlavě a odhodlaný krok. To je Petr Hurt, ředitel Pojizerského folklorního festivalu, jemuž náladu nezkazil ani neplánovaný silný déšť.

Prozraďte, jaké soubory jsme dnes mohli vidět na pódiu?
Jako první vystoupil Slovácký Krúžek z Prahy, dále pozvání přijal FS Dykyta z Přerova nad Labem, DFS Lipinka z Vracova, nechyběl ani hřeb večera, vítězové několika pěveckých soutěží Patrik a Hynek Hradečtí, SPT Jiskra Plzeň, ani místní soubor, tedy Pozdní sběr z Malé Bělé a okolí, dále Tetičky z Vracova a mladoboleslavská hudební skupina Amnis.

Letos už máte šestý ročník festivalu, všímáte si, pro jakou generaci je přehlídka lidového umění nejzajímavější? Jaké je věkové rozpětí festivalu?
Samozřejmě, jsme ve Středočeském kraji, to znamná, že pravděpodobně tady folklor tolik netáhne. Ale děláme maximum pro to, abychom sem přilákali i co nejmladší generaci. Když se ale rozhlédnete kolem sebe, tak si troufám říct, zde najdete průřez všemi generacemi.

Podle čeho vybíráte soubory, které pak následně zvete do Bakova?
Je to vždycky o tom, koho už jsme tady někdy měli a neměli či s kým se potkáme na naší tour s tanečním souborem. Kromě toho se folklorní soubory také samy nabízí.

Ještě se vrátím k dešti, který se prohnal náměstím. Jak moc ovlivnil plány festivalu?
Naštěstí jen částečně. Než začalo silně pršet, bylo už všechno takřka připravené. Soubory vystoupí všechny, někteří stánkaři ale museli odjet. Navíc vítr nám rozbil velký stan, tak věříme, že už pršet nebude, protože diváky nemáme kam schovat.