Dobrým příkladem je obec Plužná na Mladoboleslavsku, jejíž obyvatelé musí nyní i za drobnými nákupy dojíždět. Z vesnice zmizel jediný obchod, který dosud mohli využívat.

„Ten obchod tady fungoval od sedmdesátých let, ale na konci dubna musel bohužel zavřít. Už se zkrátka neuživil. Většina lidí, a to dnes i těch starších, je mobilní. Supermarkety dnes logicky nabízí levnější ceny,“ uvedl starosta Plužné Radek Hromčík. Na jednu stranu je to podle něj pochopitelné, protože funguje tržní ekonomika. „Na druhou stranu takový obchod není jenom místem nákupu a prodeje, ale třeba i setkávání mezi sousedy a je škoda, když další taková instituce zmizí, dodal starosta.

V obci nyní proto shánějí nájemce do prodejny, zatím ovšem bez úspěchu. Zvažují proto pozvat si do obce alespoň jednou či dvakrát do týdne pojízdnou prodejnu. „Je to možná dobrý nápad, nicméně rádi bychom měli jistotu, že to bude fungovat. Někteří prodejci navíc chtějí od obce i příspěvky, což může mít i odvrácenou stranu, neboť nelze předvídat, jestli se potom vůbec budou snažit,“ podotkl Hromčík.

Plužná není zdaleka jedinou vesnicí, ze které mizí možnost nakoupit si základní potraviny.

Obchod chybí třeba i v Horních Stakorách, kde po odchodu bývalého nájemce zejí prostory prodejny prázdnotou a nikdo nový se zatím nehlásí. Lidé jsou tak nuceni pro základní potraviny dojíždět do Boleslavi.

„Takhle to samozřejmě není ono. Když jsem dřív potřebovala třeba v sobotu dopoledne nějakou ingredienci k obědu, stačilo zaběhnout do krámu. Teď, pokud něco nevyškemrám po sousedech, se musím sebrat a zajet někam do supermarketu,“ postěžovala si jedna z místních obyvatelek.

Jiří Švejda, ředitel Okresní hospodářské komory, není takovým vývojem vůbec překvapen. „Pokud člověk není ve svém a musí ještě platit nájem za prostory, musí odvádět vysoké odvody a má malý obrat, takže mu na konci měsíce zbude třeba 8 tisíc korun, není se čemu divit, že obchůdky takhle z vesnic mizí. Navíc zásobování je většinou stejně závislé na městě,“ vysvětlil s tím, že ví o případech, kde to řeší tak, že jednou za čas přijede autobus a prostě sveze důchodce do města na nákup. „Ale samozřejmě by bylo lepší, kdyby měly obce svůj vlastní obchod. To už by se ale snad muselo nějakým způsobem dotovat, protože takhle i ta prodavačka bude radši dojíždět dělat do supermarketu, kde si vydělá víc,“ doplnil Švejda.

Ne ve všech obcích jsou na tom, co se obchodů týče, tak špatně. V Ledcích si ještě místní nakoupí, aniž by museli najíždět dlouhé kilometry. „Máme tu pobočku COOP, která funguje snad ke spokojenosti občanů. Dále je v obci pekárna, která rozváží pečivo po širokém okolí a zároveň prodává své výrobky přímo zde. V současné době rozšířila sortiment o ovoce, zeleninu, mražené výrobky a další potraviny. Provozní doba je dle přítomnosti pekařek, takže vykrývá např. i podvečerní hodiny,“ popsal situaci v obci starosta Josef Keller.

Na čem se ale všichni shodnou je to, že mizení obchodů, hospůdek a menších podniků z venkova je problémem dlouhodobým, který má nejen ekonomickou, ale i lidskou stránku. Ztráta míst společného setkávání, byť by to měla být jen místa setkávání při letmých nákupech, je dalším hřebíčkem do rakve venkovské pospolitosti. Obce, z nichž všechny hospody a obchody zmizí, jsou pak již jen místem, kde lidé sice bydlí, ale kde nikdy doopravdy nežijí.