V říjnu se v areálu letiště otevřela moderní a nebývale vzdušná MG restaurace, která se specializuje na italskou a moderní českou kuchyni. Její hosté mají navíc jednu v Čechách unikátní možnost – přiletět letadlem či vrtulníkem až přímo k restauraci. Na jaké speciality zve šéfkuchař Miroslav Grusz nyní ve svátečním čase?

Velikonoce jsou v plném proudu, na jaké velikonoční speciality pozvete naše čtenáře?
Zvolili jsme velmi tradiční telecí lýtko, které je málo časté a jehněčí kolínko, což je maso, které na Velikonoce dostanete takřka všude. Oboje podáváme s tradiční velikonoční nádivkou a pečeným bramborem. Jako polévku nabízíme vývar z křepelky. Opět velmi tradiční za první republiky, ale dnes nepříliš obvyklé. Rozhodně ho nenabízí každá druhá restaurace.

Co takový velikonoční kaldoun?
Snažíme se dělat lehčí kuchyni. Až osmdesát procent našeho vaření je bez mouky – samozřejmě kromě těstovin a pečiva – a snažíme se dělat jídla lehčí. Už jsme tu měli třeba zadělávané drůbky velmi podobné kaldounu, ale přesto ne tak těžké.

Příroda už se zvolna probouzí, ale dává si na čas. Pracujete už nyní se sezónními surovinami?
Kopřivy v nádivce rozhodně chybět nebudou, protože bez nich by to velikonoční nádivka nebyla. Pracujeme třeba s jarní cibulkou a dalšími plodinami, ale zatím toho je v našich končinách málo. Dodavatele zeleniny máme proto také z Francie a Itálie. Díky nim už můžeme servírovat třeba zelený chřest. Na ten si v Čechách počkáme ještě nějakých pět až sedm týdnů.

Jaké nápoje se hodí k této části roku a současnému menu?
Svěží vína. Začíná sezóna, takže tato část roku patří lehčím a jednodušším vínům, proseccu, šumivým vínům, sektům a růžovým vínům.

Zajímá mě také menu. Míří k nějaké národní gastronomii?
Vaříme italskou a českou kuchyni. Ta italská je moje velká láska, měl jsem dokonce možnost pracovat s těmi nejlepšími italskými kuchaři, kteří u nás vařili. Například v době, kdy restaurace Allegro získala první michelinskou hvězdu ve střední Evropě. To bylo v roce 2008. Pak jsem pracoval také přímo v Itálii ve Florencii, v obou případech jako jeden ze zástupců šéfkuchaře. Jsem ale Čech a mám také rád českou kuchyni, pouze ji vařím modernější, lehčí.

Prostředí vaší restaurace i její umístění je opravdu jedinečné. Už samotná návštěva tohoto místa je lákadlem.
Ze dvou stran máme prosklenou kuchyni, takže můžete sledovat, jak se vám jídlo připravuje. Na druhé straně je letiště, kde můžete pozorovat, jak přistávají letadla a vrtulníky. Před sebou máte krásnou zelenou plochu a večer tu jsou kouzelné západy slunce. Už se těšíme, až se oteplí a otevřeme i terasu.

Je nutno si u vás před návštěvou rezervovat místo?
Na oběd je velmi vhodné udělat si rezervaci, večer se to různí. Už teď máme ale zarezervovánu víc než polovinu restaurace na dobový letecký den, který se uskuteční v červnu. Lidé nás zatím teprve objevují, seznamují se s naší výhodnou polohou, která je mimo jiné asi minutu od dálnice a dvě minuty z centra.

Interiér MG restaurace.

Brzy také začne letecká sezóna. Předpokládám, že se jí nemůžete dočkat.
Zajímavou možností pro naše hosty je k nám na jídlo přiletět. Mezi věrnými zákazníky máme třeba pár z Kroměříže, který k nám létá pravidelně vrtulníkem. V Čechách takový koncept, jako jsme my, není. Nikde jinde nemají zákazníci možnost přiletět a zaparkovat přímo u restaurace. Většinou se musí ještě nějakým způsobem přesouvat. V tom jsme unikátní. Také máme nad restaurací čtyři pokoje určené pro krátkodobé setrvání či dlouhodobý pronájem.

Zaznamenal jsem, že jste rovněž členy hnutí Slowfood. O co jde?
Jde o ochrannou známku. Jsme členem tohoto mezinárodního hnutí, které vzniklo v Itálii v reakci na otevření McDonaldu na náměstí sv. Petra v Římě. Jde o návrat k tradičnímu způsobu zpracování surovin a tradičních receptů. Hnutí vydává své vlastní kuchařky, dělá osvětu a pořádá jednou za dva roky v Turíně obrovskou gastronomickou výstavu, kde zájemce čeká obrovský kulinářský zážitek. Mimo jiné mohou ochutnat prémiová vína z italské národní banky vín za rozumnou cenu.

Rovněž nabízíte kávu, kterou má jen hrstka podniků v Čechách.
Ano, Giovanni Erbisti. Jde o třetí generaci rodiny, která se živí pražením kávy. Navíc ji neprodá jen tak někomu. Pokud o ni máte zájem, někdo vás musí doporučit, Giovanni si vás prověří, a pouze pokud projdete, vám ji prodá. Praží kávu starým klasickým způsobem – do bubnu, ve kterém se zrna pohybují, vhání oheň. Pokud to neumíte, za pár vteřin jsou zrna spálená. Giovanni je velmi zvláštní člověk – nemá mobilní telefon, nemá internetové stránky, nemá prodejce. A přesto má vyprodáno. Pokud chcete jeho kávu v restauraci prodávat, musíte u něj také absolvovat školení. Ta káva se velmi odlišuje tím, že i dvacet minut po vypití vám na jazyku zůstává pouze příjemná chuť. Další unikátní zážitek.