Přírodniny, ze kterých děti věnec udělaly, posbíraly v Mendíkově lese. Došlo tak ke splnění Mendíkova přání, které měl, když v roce 1947 v Praze umíral. Pokládání věnce bylo přerušeno jenom v 80. letech minulého století.

Mendík býval ředitelem městské spořitelny. Na přelomu 19. a 20. století se potom zapojoval do kulturního a politického života města. K tomu byl členem téměř všech místních spolků. Předtím, než se odstěhoval do Prahy, bydel na náměstí v domě číslo popisné 33, tam se odebral i s manželkou po smrti jejich dvou dcer. Mendík také sepsal několik rukopisných vázaných knih, ačkoli původně předpokládal, že půjde jen o pár útlých sešitků.