Město Mladá Boleslav uspořádalo ve čtvrtek 17. listopadu na náměstí Republiky vzpomínkové setkání u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii.

„Akce se koná v 9.30 u památníku obětí komunistického režimu na náměstí Republiky. Její součástí jsou krátké proslovy zástupců vedení města, historika a ředitele Muzea Mladoboleslavska Luďka Beneše a zástupce náboženské obce Církve československé husitské v Ml. Boleslavi,“ řekla Deníku mluvčí města Hana Koišová. V rámci akce vystoupí pěvecký sbor Boleslav, zazní česká hymna a přítomní položí květiny a věnce k pamětní desce.

Ve čtvrtek si Mladá Boleslav připomíná výročí tzv. Sametové revoluce. Tou odstartovalo období změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.

Revoluce se označuje názvem „sametová revoluce“ pro svůj nenásilný charakter, kdy pro převzetí moci nebylo potřeba použít násilí či ozbrojeného boje. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli studenti napadeni Veřejnou bezpečností, byla revoluce provedena bez násilí a během státního převratu nebyl zmařen jediný život.

V Mladé Boleslavi se věci daly do pohybu až později na přelomu let 1989 a 1990. Symbolické bylo počátkem roku odstranění sochy Lenina z dnešního náměstí Republiky a odchod vojsk z kasáren v Jičínské a Havlíčkově ulici.

Jak dnes hodnotí přední osobnosti mladoboleslavského života vývoj demokracie v letech po revoluci? A jak vzpomínají na samotnou Sametovou revoluci? Odpověď přináší náš Deník.

Raduan Nwelati, primátor Mladé Boleslavi

Sametovou revoluci považuji, za milník v novodobé historii Českého státu. Vnímám jí jako konec jednoho totalitního režimu a nastolení velmi důležité svobody. To že je mnoho věcí, které bych si přál, aby byly dnes jinak, je pravdou. Přál bych si, aby ve společnosti bylo více pokory, úcty, porozumění, slušnosti, solidarity a méně pokrytectví, korupce, zlodějin a neúcty. To, v jaké neutěšené situaci je dnešní společnost, není dílem revoluce, ale dílem chování každého jednotlivce a tím, že se ze společnosti postupně vytrácejí ty správné morální hodnoty.

Robin Povšík, náměstek hejtmana Středočeského kraje

Sametovou revoluci jsem zažil jako malý kluk, ale moc dobře si pamatuji jedinečnou atmosféru té doby. A také hrdiny revoluce, jakým byl třeba Jiří Dienstbier, jehož si nesmírně vážím a pyšním se tím, že o mnoho let později jsem se mohl stát jeho spolupracovníkem. Nejcennějším přínosem sametové revoluce je svoboda a s ní spojená zodpovědnost. Bohužel mi připadá, že si nynější svobody nevážíme a na zodpovědnost za svoje rozhodování a konání rádi zapomínáme.

Jan Hamáček, poslanec PČR

To nejdůležitější, co nám listopad 89 přinesl, je možnost volby, a to nejen té politické, když rozhodujeme o složení sněmovny či senátu. Sami volíme, jestli, kdy a kam pojedeme na dovolenou, kde budeme studovat my či naše děti, jestli se naučíme, rusky, německy, anglicky. Můžeme každý den volit z různých druhů zboží, z řady televizních programů, můžeme se rozhodnout, v jakém prostředí žít, můžeme to ovlivnit - to vše jsou výsledky sametové revoluce. Druhou stranou mince je rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými. Ale i proti tomu je možné v demokracii bojovat volbou.

Jan Smutný, poslanec PČR

Na konci devadesátých let většina z nás cítila, že musí nastat změna, že se komunistický systém přehřál a že je neudržitelný. Sametovou revolucí jsme si vybojovali možnost dokázat to, že Česku bude slušet demokratický systém daleko více, než ten komunistický, že patříme do západní civilizace a máme potenciál ji nějak obohatit. Po dvaceti letech života v tzv. "demokracii po česku" mám velkou obavu, že se opět dostáváme do bodu zvratu a budeme čelit revoluci, která nezasáhne jen naši společnost, ale i celou západní civilizaci. Nabízí se nám nyní však nějaká alternativa?

Daniel Marek, náměstek primátora Mladé Boleslavi

Komunistický režim znám vzhledem ke svému věku pouze zprostředkovaně. Jakékoli omezování osobní svobody ale považuji za naprosto nepřijatelné, proto Sametovou revoluci pokládám za velké vítězství. Polistopadový vývoj samozřejmě přinesl řadu problémů, které nyní musíme řešit, ať je to nárůst kriminality a korupce nebo ekonomické potíže. Jsem přesvědčen, že jsme nastoupili správnou cestu a budoucnost vidím optimisticky.

Jiří Bouška, náměstek primátora Mladé Boleslavi

Vzpomínky na minulý režim mám dětské a spíše mlhavé. Jeden moment si ale vybavím zcela jasně. Čekám s dědou na hranici s NDR a 2 hodiny pozorujeme, jak nám celníci kontrolují vůz, nakonec nás na západ pouští. Nyní po 22 letech, kdy jsem navštívil řadu evropských zemí, Asii, Ameriku, Rusko, jsem za tuto dnes již úsměvnou vzpomínku rád. Největším přínosem sametové revoluce je dle mého svoboda, kterou jsme všichni získali. Vážím si jí a zároveň pro mě přebíjí veškerá negativa současného systému.

Pavel Filip, ředitel společnosti Kultura města MB

Události roku 1989 vnímám ve svém životě jako zásadní změnu. Jsem moc rád, že vývoj naší společnosti tenkrát dospěl až k tomuto stádiu, a oceňuji také to, jakou formou se proměny uskutečňovaly. Dodnes jsme svědky, že pády totalitních režimů nesou i oběti na životech. V posledních letech mám ale divný pocit, že ta původní radost ze svobody je už pošpiněna politickými šarvátkami, korupcí, nespravedlivostí a podvody. Přesto ale to nejdůležitější zůstává zachováno – svoboda. Svoboda myšlení, slova i skutků.

Jiří Štěpánek, ředitel rádia Kiss Delta

Sametovou revoluci musím pokaždé oddělit od porevolučních událostí. Jako člen „Revolučního výboru studentů středních škol v Mladé Boleslavi“ jsem si tu krásnou atmosféru moc užíval. Jsem na tu „odbojovou“ činnost stále hrdý. Až mnohem později jsem přišel na to, jak moc jsem si to všechno idealizoval. Teď už vím, že bude trvat mnohem déle, i několik generací, než se tady změní myšlení. To žádná revoluce ani cinkání klíčů ihned neopraví. Před měsícem jsem dětem ukazoval přechod v Hranicích u Znojma do Rakouska. Nikde nic. Žádná překážka, žádný celník. To je asi to jediné z čeho mám po revoluci radost. Moje děti mohou kdykoli zkusit štěstí i někde jinde. Skvělá polistopadová kocovina, co?