Jak sdělila vychovatelka Kamila Procházková, na Valentýna se pečlivě připravovaly: „V minulém týdnu děti kreslily barevné mandaly s různými tématickými obrázky a pak jsme je společně věšeli," vysvětlila Kamila Procházková s tím, že jarní prázdniny v domově tráví šest dětí. V současné době jich tu našlo přechodný domov šestnáct. Deset ale odjelo trávit jarní prázdniny k tetám, dalším příbuzným či známým, které schválil sociální odbor.

V příštím týdnu, až se všichni vrátí, se mohou těšit na valentýnskou diskotéku a zajímavé soutěže.

Aby dětem během jarních prázdnin nic nescházelo, vychovatelky jim povolily volnější režim. Dopoledne zejména ti mladší sledují pohádky, nebo si malují, ti starší zase rádi dohání spánkový deficit, který si nemohou dopřát, když ve všední den vstávají brzy do škol. Odpoledne se pak vydají na procházku do lesoparku Štěpánka. Pokud nemají výchovné problémy, mohou jít navštívit i své kamarády. „Musí nám ale přesně říct, za kým jdou, kde se budou zdržovat a kdy se přibližně vrátí. Musíme mít o nich přehled," poznamenala Kamila Procházková, která v mladoboleslavském domově pracuje už dvacet let.

Od čtyři do osmnácti

Nejmladšímu dítěti, o které se stará, jsou čtyři roky, nejstarší osmnáct. Pokud se někdo z nich rozhodne studovat, může v domově zůstat až do dvaceti šesti let. Přichází sem děti, které mají zanedbanou školní docházku, provází je výchovné problémy či pochází z nefungující rodiny. Je ale pravdou, že takové se často vrací zpátky do vlastní rodiny. Podmínkou ale je, že se tamní problémy musí urovnat. Kromě toho se děti mohou dostat také do pěstounské péče, nebo do opatrovnictví k prarodičům.

Ve vile mají děti k dispozici dvě patra, kde bydlí zvlášť holky a zvlášť kluci. Osmnáctiletá dívka má navíc pro sebe svůj pokoj s veškerým zázemím. „Je to jako startovací pokoj, aby se naučila sama si uklízet, prát, prostě se o sebe postarat. Kromě toho tam má i své soukromí," řekla Veronika Háková, vedoucí vychovatelka v zastoupení.

Samozřejmě tety v domově pravidelně sledují i výsledky školáků. „Musí ukazovat notýsky i žákovské knížky a dělat domácí úkoly. Pokud potřebují pomoci s učením, snažíme se je doučovat individuální formou. Nejvíce asi matematiku a další předměty," popsala Kamila Procházková s tím, že dodržují to, co by děti měly prakticky znát z rodin.

O rodinném prostředí svědčí, že všichni členové mají k sobě blízko a snaží se společně komunikovat. Děti tak tvoří se svými vychovatelkami stmelený kolektiv. Blízký vztah s nimi navazují už ve chvíli, kdy do domova poprvé vstoupí. Jak se obě vychovatelky shodly, některé děti se adaptují hned, jiným to klidně trvá i několik týdnů. Záleží na individuální povaze každého z nich.

„Často nám přináší také radost. Po duši nás pohladí například, když je něco těší nebo řeknou, že se jim u nás líbí," říkají shodně Kamila Procházková i Veronika Háková a dodávají, že děti z domova pro ně mají takovou hodnotu, jako druhá rodina.