„Našim cílem je aktuálně zjistit, jak o tomto území uvažujeme. Jestli jde více o les, nebo park, jestli tam chodíme venčit psa, nebo běhat či jestli máme náročnější představu o povrchu cest a aktivitách," sdělil Jakub Chuchlík desítkám obyvatel v sále Klubu s. r. o.
Poté se v hlavách místních začaly rojit nápady. Lesopark je lokalitou, kterou lidé vnímají nejen jako oázu klidu, ale chodí sem na procházky, venčit psy i běhat. Přesto se netajili svými připomínkami. Upozorňovali například na půdní erozi, na špatný stav schodů i na zarostlé pěšiny. „Dříve jsme tam jezdili běžně s kočárkem. Teď bych se bála, že dítě vyklopím," konstatovala starší žena, která si svým výrokem vysloužila souhlasné přitakávání ostatních. V žaludku ale lidem leželo i znečištění, a to nejen psími exkrementy, ale i odpadky.
V neposlední řadě požadovali odstranění nápisů na jeskyni, které mají na svědomí zřejmě sprejeři. „Jeskyně je teď přístupná. I když jsem odvážný, asi bych neměl odvahu tam vlézt. Schází se tam často narkomani," poukázal na potencionální nebezpečí jeden ze středoškoláků a doporučil prostor jeskyně vyčistit a zamřížovat. Někteří lidé ale chtěli z jeskyně naopak udělat turistickou atrakci. „Lesopark má sloužit k relaxaci, je to naše nejbližší příroda. Zakažte, aby tam jezdili na motorkách a čtyřkolkách. Stroje devastují přírodu!," zlobil se další z diskutujících.
Aktivity v lesoparku
Řada lidí by si zde dokázala představit i aktivity, pro něž je lesopark ideální. V poslední době se stalo hodně populární běhání po zpevněných cestách. „My bychom ho ocenili i jako místo pro rodinný piknik. Jen nám tu chybí stůl, lavičky a také odpadkové koše," navrhla maminka, který na plánování vzala i svou malou dceru. Hodilo by se i jednoduché hřiště v přírodním stylu či lanové centrum.
„Aby všechno fungovalo a nedošlo k poškození toho, co tady navrhneme, nebylo by od věci, kdyby lesopark hlídali strážníci. Jde přece jen o naší bezpečnost," konstatovala žena, která se v současné době do lokality sama nevydává.
Jaká však byla historie lesoparku? O jeho vznik, jak vysvětlil Václav Holas z mnichovohradišťského muzea, se zasloužil zdejší okrašlovací spolek, jehož vznik lze datovat do roku 1885. „Bylo pro něj typické, že neustále sázel nové stromy a keře. Nejdříve se postaral o lokalitu, kterou dnes nazýváme Sáňkařská, dříve se jmenovala Studený důl," popisoval Václav Holas s tím, že spolek měl zájem také o pozemky na dnešním Vrchlického nábřeží. Tehdejší radnice měla s tímto územím jiné plány nechala tam postavit domy. „Zajímavé také je, že každá z cest v lesoparku nese jméno po významných členech spolku, například Štrobachova cesta (ochotnický divadelník) či Ženíškova (malíř a fotograf)," připomněl dále.
Lesopark měl hlídače
A protože spolek chtěl zamezit poškozování výsadby, dosadil do městského sadu hlídače. Navíc, na jedné z cest byla lavička s výhledem na fotbalové hřiště, která vzbudila vášně mezi okrašlovacím spolkem a fotbalovým klubem. Fotbaloví fanoušci totiž brzy pochopili, že odtud mohou pohodlně sledovat zápasy a zadarmo. „Okrašlovací spolek proto po fotbalovém klubu požadoval, aby za fanoušky zaplatil, protože tam posedáváním na cestách ničí porost. Klub na druhou stranu ale po okrašlovacím spolku chtěl, aby po lidech chtěl platit vstupné. Nakonec se uskupení nedohodla," dodal Václav Holas.
V lesoparku bývala i rozhledna. Nejdříve měla dřevěnou nástavbu, ta ale poměrně rychle zchátrala, a tak bylo v roce 1923 dostaveno cihlové cimbuří. Její konec ale přišel záhy. Jelikož ji od začátku provázely problémy s chátráním, musela být nakonec v šedesátých letech srovnána se zemí. Upadat však postupně začala také sláva městských sadů. Zřejmě se v pokladně města nenašlo dost peněz na údržbu a poptávka byla také po lidech, kteří by se o výsadbu starali. A tak daly tehdejší městské sady základ pro vznik lesoparku.
