Takové skvosty si návštěvníci mohli prohlédnout ve vitrínách dolnobousovské galerie po besedě s členy Československé obce legionářské z Mladé Boleslavi.

Na výstavu plnou hodnotných památek zapůjčila několik exponátů také Blanka Pavlíková z Dolního Bousova. Po Josefu Rejmanovi, dědečkovi, má například legionářskou uniformu s výložkami a vyznamenáními, která získal.

Aby hodnotné věci neutrpěly žádnou újmu, ukrývá je doma na bezpečném místě – v tovaryšském kufru Josefa Rejmana. „Vyučil se strojním zámečníkem a tehdy tovaryši putovali za prací. On se dostal až do Berlína, tedy do Německa. Poznala jsem to podle krejcarů, které si tam vydělal a zůstaly v kufru," popisuje Blanka Pavlíková, vnučka statečného ruského legionáře.

Do země se dostal jak jinak, než zběhnutím z fronty. „O svém působením nám jako dětem vyprávěl. Nikdy se zážitky netajil. Ovšem, jeho vzpomínky si nepamatuji jako celek, spíš útržkovitě. Když jste mladší, nevnímáte povídání dostatečně do hloubky. Vím třeba, že Transsibiřskou magistrálu projel jako topič na lokomotivě. Když bylo ale potřeba vzít zbraň, šel bojovat," vysvětluje.

V tovaryšském kufru ale objevila skutečné poklady. Nechybí fotografie, které ukazují jeho život v legiích. Na jedné je vidět, jak si léčil nohu, kterou mu poranil průstřel. Zaznamenal i obrněný vlak. „Byly zde i kartičky, které posílal domů babičce, tehdy své snoubence, která na něj čekala. Dokonce deník, který si psal. Osobně jsem ho nečetla. Až dosud jsem ho považovala za jeho soukromou věc. Prozkoumám ho, až výstava skončí," nastiňuje dále. Ve vitríně jsou však i časopisy, které si legionáři v cizině sami vydávali.

Josef Rejman měl neskutečný smysl pořizovat si památky či suvenýry z míst, kde delší dobu pobýval. Jen tak si nejen jeho rodina, která poklad hlídá ostře jako oko v hlavě, může domyslet, jak se například vracel z legií domů. „Z Vladivostoku pluli do Japonska, kde měli přestávku. Pak pokračovali do Vancouveru přes Kanadu až do Québeku. Nakonec se dostal až do Francie," uzavírá vzpomínání.

Dolnobousovští muži, kteří bojovali v legiích

Osudy dobrovolníků, kteří pocházeli z Dolnobousovska a obětovali život za budoucnost našeho národa. Vybrali jsme několik z nich:

• Rudolf Hosa – narodil se v roce 1889 v Dolním Bousově a narukoval do vojenského pluku č. 1. V září 1914 byl zajat u Tomašova a o tři roky později si podal přihlášku do československých legií. Tam sloužil v dělostřelecké jednotce. Zemřel v Krasnojarsku 14. listopadu 1919 na zánět pobřišnice. Databáze, s nimiž mladoboleslavská legionářská obec pracuje, uvádí rok úmrtí 1918. Všechny zjištěné informace jsou ale ještě předmětem ověřování.

• Josef Vaněk – narodil se v roce 1893 v Dobšíně a sloužil u pěšího pluku č. 74, který sídlil v Jičíně. Bylo to z toho důvodu, že Dolní Bousov až do roku 1949 spadal právě pod Jičín. V roce 1917 si podal přihlášku do československých legií, kde sloužil u Úderného praporu. Padl 16. června 1918 u stanice Klukvenaja. Podlehl desetinásobnému průstřelu palbou z německého kulometu. Pohřbený je v Kansku.

• Josef Zuzánek – narodil se v roce 1892 v Praze, ale po otci byl příslušný do Domousnice. Narukoval k jičínskému pěšímu pluku. Byl zajat v Karpatech v dubnu roku 1915. Do legií se přihlásil po úspěšné bitvě u Zborova. Opět sloužil u elitního Úderného praporu. Padl v boji na konci září 1918 u Nižního Tagilu.

• František Erdle – narodil se v roce 1882 v Horním Bousově. Přihlášku do legií si podal v červenci roku 1917. Sloužil u legionářských útvarů v Rusku, ale měl svým způsobem štěstí, protože byl součástí jednoho z transportů, které přepravily československé legionáře na západní frontu do Francie, kde sloužil u 21. střeleckého pluku. Bojoval v létě a především na podzim roku 1918. Zemřel po návratu do vlasti v 22. srpna roku 1920.

• František Sedláček – narodil se v Obrubcích. K jeho osudu mladoboleslavská legionářská obec dosud nesehnala bližší informace. Ví jen, že působil jako francouzský legionář u 23.střeleckého pluku a že zemřel po těžké nemoci v únoru roku 1920.

• Josef Polák – narodil se v Oboře roku 1878. V rakouské armádě sloužil v Přemyšlu u pevnostního dělostřelectva č. 3 a na stejném místě byl zajat. Na konci roku 1917 vstoupil do legií v Rusku. Působil u pěchoty u 2. střeleckého pluku, později přešel k dělostřeleckým jednotkám. Padl 30. června 1918 na jednom z obrněných vlaků, kterými naši legionáři v Rusku disponovali.