ON-LINE reportáž ke koronaviru najdete ZDE

Jak to celé začalo?
První notebooky, které putovaly k dětem, byly od mých blízkých. Použil jsem svůj, bráchův, mamky i přítelkyně. V jednu chvíli jich ale bylo potřeba víc, než kolik jsem mohl sehnat. Takže jsem se rozhodl, že koupím několik použitých za lepší cenu, to byly asi tři. Zbytek byl darovaný od kamarádů. Kdo měl možnost, ten nám je dal. Kamarád potom počítače vyčistil a nainstaloval do nich potřebné programy.

Jak to bylo s routery?
Routery jsme potřebovali čtyři, ty jsem všechny koupil přes internet od různých lidí. Každý vyšel tak na 500 až 700 korun.

Co s technikou bude, až skončí krize?
Všechno co jsme rozdali, necháme dětem. Akorát internet platíme jen do konce školního roku. A bez ohledu na to, jestli se půjde dříve do školy nebo ne.

close Karel Kozma, učitel, který dětem ze sociálně slabších novin shání notebooky info Zdroj: Karel Kozma zoom_in Škola vám na věci pro děti přispěje? A šla technika i jinam než do Kosmonos?
Byla to moje iniciativa. Nevyžaduji příspěvek a není to nutné. Do kosmonoské školy šly čtyři notebooky, které jsem měl připravené. Pak se to rozjelo tak, že jsme nedodávali do jedné školy, ale do různých škol, prostě tam, kde to bylo potřeba. V tuto chvíli máme 12 notebooků v osmi rodinách. Někde bylo víc dětí, kde to šlo, tak jsme nechtěli, aby se musely hádat o jeden.

Jaký předmět vyučujete?
Já primárně neučím, mám fotbalovou akademii. Vedu fotbalové a sportovní kempy. Vedle toho vyučuji tělocvik a sportovní výchovu.

Jaká byla radost dětí, když jste jim počítače přinesl?
Děti byly šťastné, těšily se na to, cítily, že jsou jedny z mála, které neměly přístup k učivu. Jedna paní učitelka, která za nimi šla se mnou, byla při předávání dojatá. Šli jsme tenkrát ke dvěma holčičkám, které, jakmile si to osahaly, tak paní učitelce posílaly vzkazy.

A jaké jsou vaše pocity z takového dobrého skutku?
Mám z toho radost. Já měl skoro dovolenou, tělocvik šel stranou, učí se hlavně stěžejní předměty, tak jsem si řekl, že musím taky něco udělat. Když vidím, jakou to dělá radost, tak jsem šťastný, mělo to smysl. Musím, ale moc poděkovat svému bratrovi Danielovi s přítelkyní, a pak určitě také Adamu Pavlíkovi, který notebooky čistí.

A také se stalo několik krásných věcí. Když lidé viděli mojí aktivitu na sociálních sítích, tak například jeden pán poslal dětem peníze na zaplacení měsíčního používání internetu. Připojilo se také několik maminek. Mimo to se mi ozvala sociální pracovnice, která mne zná a zároveň věděla o rodině, která by také potřebovala pomoci, nakonec jsme jí také dodali notebook.