Před bývalým klášterem Na Karmeli se srocuje dav. Nechystá se ale demonstrace. Místo transparentů lidé drží v rukou pugety. Místo šátků přes obličej mají kolem krku uvázané kravaty. „Pánové, tudy prosím,“ volá na postávající skupinku prošedivělý pán v dobře padnoucím obleku a mává směrem ke vchodu do kláštera.

Ve vysokoškolském areálu Škoda Auto se chystají magisterské promoce. Do zrekonstruovaného kláštera se trousí příbuzní a známí, kteří se přišli podívat na slavný den čerstvých inženýrů. „Jdu poblahopřát sestřence,“ říká usmívající se blondýnka slečně s miminkem na klíně. V klášteře se scházejí zástupci všech věkových kategorií. Mladý pár houpe děťátko v kočárku, babička se snaží zkrotit rozdováděného, přibližně tříletého vnoučka a o kus dál se upravuje asi šestnáctiletá slečna. Všichni chtějí vidět, jak jejich blízcí přebírají diplomy.

Úderem třetí hodiny přítomní na povel vstávají a čerství inženýři a inženýrky vcházejí za zvuku varhan do kláštera. Někteří se tváří vážně, jiní se pobaveně či nervózně uculují. Hlavní aktéři promoce dojdou až před oltář, kde se postaví do dvou řad, čelem k sobě. Za nimi se snaží udržet krok v rytmu hudby akademický sbor. Kolem přihlížejících se míhá jeden talár za druhým, některý ozdobený zlatými řetězy. Přichází i pedel s těžkým žezlem, na němž sedí zlatá škodovácká slepice. Tedy pardon, okřídlený šíp.

Nejedné mamince a babičce vlhnou oči. Drobná paní ve třetí řadě si utírá slzy takovým tempem, že se člověk bojí, aby si neodřela víčka. „Vaše Magnificence, vážený pane rektore, vážení absolventi, vážení hosté,“ váží si všech přítomných jeden ze ctihodných talárů. Potom vítá jmenovitě nejen rektora Pavla Nováčka, akademiky a mladé inženýry, ale i hosty z vedení Škoda Auto, Klause Dierkese a Jana Millera.

Teď přichází na řadu projevy. Člen představenstva Škody Auto Klaus Dierkes nejprve hosty vítá českým: „Dobrý den, dámy a pánové.“ Poté ale spustí německy. Do českého překladu se tu a tam ozve mňam nebo ham od chlapečka s kravatou. Babička ho krmí rohlíkem.

Jan Miller, člen dozorčí rady boleslavské Škodovky, na rozdíl od německého kolegy používá k projevu tahák. Mírně pomačkaný papír vytahuje z náprsní kapsy a téměř z něj nespouští oči. Po připomenutí ekonomické krize přečte z bílé A-čtyřky: „Nechal jsem se unést,“ a pokračuje již k tématu. K promoci.
Před mikrofon si stoupá jedna z nových inženýrek, Kateřina Mouchová, a skládá absolventský slib: „Budu vždy zastupovat zájmy České republiky i firmy Škoda Auto, a. s.“ Pak už se absolventi v abecedním pořadí střídají u zlatého žezla, přikládají dva prsty a mumlají slib. Jen jediná slečna, Eva Vlasatá, přebírá červený diplom. Navíc je oceněna za vynikající studijní výsledky a spolu s Petrem Červenkou a Tomášem Janotou navíc za vynikající zpracování magisterské práce.

Celou dobu kolem čerstvých inženýrů i dalších účastníků promoce pobíhají kameraman a fotograf. To aby absolventi nezapomněli, kde začínali. V klášteře v Mladé Boleslavi.

Lenka Purteková