„Naším posláním je poskytovat poradenské a sociální služby uživatelům drog v jejich přirozeném prostředí. Nejde tedy o podporu užívání, jak si často lidé myslí, ale naopak o snahu jim pomoci, aby se se svým problémem vypořádali a mohli se tak vrátit do normální společnosti. Kromě toho tím samozřejmě také chráníme veřejné zdraví,“ říká vedoucí centra Michaela Plocková.

Hlavní výhodou oproti jiným podobným službám je již zmíněné působení v přirozeném prostředí. Terénní pracovníci vyrážejí každý den do různých měst, kde tráví odpoledne (vždy jeden konkrétní den v týdnu) většinou na ulicích, v parcích, u nádraží atp. a jsou k dispozici lidem, kteří potřebují poradit nebo si vyměnit injekční stříkačky. Dosažitelní jsou díky mobilnímu telefonu nebo poznávacím znamením. „Aktivně vyhledáváme lidi, kteří by naše služby mohli potřebovat, nebo kteří by mohli informaci o nás poslat dál, procházíme rizikové lokality a samozřejmě také sbíráme odhozené injekční stříkačky,“ dodává Plocková.

V průběhu první etapy projektu (listopad 2006 – duben 2007), kdy programy fungovaly jen v Benátkách nad Jizerou a Mnichově Hradišti, sebrali terénní pracovníci v ulicích těchto měst 90 ks odhozených injekčních stříkaček. Do kontaktu přišli s více než 100 osobami a vyměnili přes 300 injekčních stříkaček.

V průběhu druhé etapy projektu (květen 2007 – listopad 2007) byly zahájeny i terénní programy v Bakově nad Jizerou a Bělé pod Bezdězem. I v těchto měsících byli terénní pracovníci v kontaktu s více jak 100 klienty, kterým vyměnili přes 2300 injekčních stříkaček. V ulicích čtyř zmíněných měst sebrali téměř 30 dalších odhozených stříkaček.

„Když rozjíždíme nový terénní program, monitorujeme potencionální rizikové lokality ve městě. Podle toho, že nacházíme odhozené injekční stříkačky, ale i jiné stopy užívání drog, se dá docela dobře předpokládat, že drogový problém v daném městě existuje, nicméně ani to není stoprocentně platný ukazatel. Je totiž možné, že se uživatelé zdržují spíše v domech či bytech, a tak se na ulicích jejich stříkačky nemusí objevit,“ vysvětluje Plocková.

Každé město, kde projekt funguje, se od těch ostatních liší. „Například Benátky jsou z těch, které se zdají být jako čisté město, ovšem je to dáno tím, že je komunita uživatelů drog poměrně uzavřená. Neužívají drogy na veřejnosti, ale spíše v soukromí, v bytech, v autech a není snadné ji nakontaktovat.

Nejužívanější drogou je tu určitě pervitin, na druhém místě je pak subutex, tedy látka, která se původně užívá jako náhražka heroinu při léčbě opiátové závislosti,“ říká Plocková. Pervitin vede také v Mnichově Hradišti a Bakově nad Jizerou. V Mnichově Hradišti je častá tzv. sekundární výměna, to znamená, že lidé jdou vyměnit stříkačky nejen pro sebe, ale i pro své známé, což je dalším krokem pro nakontaktování skrytých uživatelů drog. V Bělé pod Bezdězem se zřejmě nejvíce užívá subutex, ovšem pervitin je hned na druhém místě.

Projekt Centrum terénních programů na Mladoboleslavsku je nyní ve své třetí etapě, během níž budou služby nadále poskytovány ve všech čtyřech městech. Ačkoliv projekt v dubnu 2008 skončí, terénní programy budou realizovány občanským sdružením Semiramis i nadále. „Díky grantu od Evropské unie jsme mohli projekt rozjet, teď už je na nás, ale i na městech a ostatních donátorech, zda se nám jej podaří udržet,“ dodává Plocková.