Po příchodu do Škodovky jsme všichni usedli k rozhlasovým přijímačům a nevěřícně poslouchali, co se vlastně děje. Samozřejmě, že centrum všeho dění byla Praha. To také vedlo skupinku spoluzaměstnanců, že jsme se 23. srpna vypravili do Prahy „na výzvědy“. Troufám si tvrdit, že to nebylo moc bezpečné.

Už před Prahou stáli ošuntělí ruští vojáci, kteří možná věděli o invazi ještě méně než my a kontrolovali všechna vozidla, jedoucí do Prahy. Hlavně je zajímali tiskoviny a letáky, které okamžitě sebrali a házeli na otevřený oheň, který měli rozdělaný u příkopu.

close zoom_in

Ve Škodovce následovala vlna protestů a řada mítinků, která vpád ruských vojsk odsuzovala. Ve městě a okolí se směrovaly ukazatelé cest nesmyslným způsobem, a tak se stalo, že nové kolony vojenských vozidel jezdily kolem dokola stejnou trasou, aniž by se posunuly vpřed. Před kasárny parkovala obrněná vozidla, ale do kasáren nebyla tehdejším vedením vpuštěna. Vysvětlovat obyčejným ruským vojákům, že jejich příchod není správný, bylo naprosto zbytečné. Ti snad ani nevěděli, kde jsou, natož proč.

Velice dramatické a emocionální byly rozhlasové relace, dokud ještě nebyl rozhlas v Praze obsazen …

Pokračování hledejte ve středu 22. srpna v Boleslavském deníku.