Životní cesta každého člověka je plná rozcestí
a křižovatek. Stačí okamžik 
a život se může od základů změnit.

Své o tom ví Věra Blažková. Její příběh a příběh jejího syna Pepy, který skončil v roce 2012 po těžké dopravní nehodě v kómatu a s minimálními šancemi na přežití, jsme přinesli před několika týdny. Navzdory chmurným vyhlídkám se má dnes Pepa k světu, díky soustavné péči dělá pokroky 
a nyní se nemůže dočkat jara. Proč? Protože už před několika týdny na Bradlci předčasně úřadoval Ježíšek.
V Pepově příběhu se objevuje hned několik zázraků. Ten první přišel bezprostředně po nehodě, kdy se mladý muž s pomocí lékařů popral 
s krvácením do mozku. Hrozivou nehodu, při níž vyletěl 
z auta, přežil, ale zůstal v kómatu. Lékaři tvrdili, že se jeho stav už nezmění. Jeho matka 
a nevlastní otec však takový konec jako definitivní prostě nepřijali.

„Nevěřila jsem tomu. Denně jsme na něj mluvili, četli mu, masírovali ho. Když Pepíček začal hýbat prstem na pravé ruce, věděla jsem, že se mi vrátí," vzpomíná jeho maminka.

A skutečně. Po několika měsících se chlapec probral 
a začal si postupně znovu osvojovat ztracené schopnosti. Pohyby ruky, vracející se vzpomínky, později i řeč. Každý z pokroků byl dalším malým zázrakem a obrovskou motivací. Lékaři mohli v úžasu jen kroutit hlavou.

Před rokem si Blažkovi syna dokonce přivezli domů. Dům přestavěli, pořídili větší auto, zvedací systém a dál se Pepovi stoprocentně věnovali. Dnes už díky tomu počítá, vtipkuje, vzpomíná si na všechno, co znal před nehodou, ovládá celou polovinu těla.

„Nikdo neví, do jaké míry se funkce mozku vrátí do normálu. V tuto chvíli je na úrovni malého dítěte. Jsem si jistá, že za čas se postaví na nohy. 
O tom jsem přesvědčená. Zda se ale dostane do stavu, v jakém byl před nehodou, to nikdo nedokáže říct," konstatuje Věra Blažková.

Přestože péče o chlapce je pro rodinu vyčerpávající a podepisuje se také na zdraví maminky, pokroky a společně strávené chvíle, jsou odměnou, která dodává sílu. Například v létě spolu rodina tráví teplé dny na zahradě, kterou má Pepa přizpůsobenou pro sebe. Díky tomu nemusí zůstávat ve svém pokoji a naplno si užívá čerstvý vzduch.

„Když jsme si syna před rokem přivezli domů, vážil 50 kilo. Přestože má dietní jídelníček, nemůže se hýbat, a tak nyní váží už necelých 90 kilo," říkala nám před časem Pepova maminka. Mladý muž tedy prospívá. Manipulace s ním je však stále těžší a těžší a máma už ho na obyčejném invalidním vozíku zkrátka neuveze. A tady právě zasáhl Ježíšek.

Rodině po dlouhých měsících náročné péče a nutných investicích zkrátka přestaly stačit peníze a na elektrický vozík už by Blažkovi sami neušetřili. Právě v tuto chvíli se ukázalo, že lidé nejsou tak lhostejní, jak se často a s oblibou říká.

V Bakově nad Jizerou podpořili Pepovu rodinu benefičním koncertem, ze kterého Blažkovi získali tři tisíce. Deset tisíc přispěl Obecní úřad Bradlec. Chybějících osm tisíc Blažkovi nakonec shromáždili a pořídili elektrický invalidní vozík!

„Už ho máme doma a nemůžeme se dočkat, až se oteplí a půjdeme na procházku. Teď to ještě nejde, každé nastydnutí je pro Pepu problém. Vozík jsme ale otestovali a je parádní," pochvaluje si paní Blažková a děkuje dárcům 
i firmě Krosmedical z Velvar, která repasovaný vozík upravila přesně podle přání zákazníků. Například ovládání přesunula dozadu, aby elektrický pohon vozíku mohl ovládat Pepův doprovod.

Podaří se Pepovi dostat se do stavu, v jakém byl před nehodou? V tuto chvíli se jakémukoliv odhadu brání i lékaři, neradi by se opět spletli. Pepův případ je totiž důkazem toho, že zázraky se dějí. Snad jich má Ježíšek ještě několik 
v záloze.