S nápadem přišla Linda Tomaščík, která chce pro svou školu získat co nejdříve také akreditaci. Přestože v ní budou muset splňovat rámcový vzdělávací program, chtějí dát žákům možnost vstřebávat informace svobodně.

„Našli jsme model, který vyhovuje naší představě takového vzdělávání. Školáky zde navíc nebudeme rozdělovat do jednotlivých tříd. Rozvíjet se souběžně vedle sebe budou prvňáci, páťáci i deváťáci," naznačila Linda Tomaščík, která dětství strávila ve Vídni. Když se s rodiči vrátila zpátky do Mladé Boleslavi, při hodinách na místním gymnáziu se věnovala více svým zájmům, než přímo vyučování.

A na to by chtěla ve svobodné škole navázat. „Je důležité děti podporovat v těch otázkách, které je v daném okamžiku zajímají. Jen tak jim dáme prostor rozvíjet se tím, čím zrovna chtějí," vysvětlila dále zakladatelka boleslavské svobodné školy.

Podle rad odborníků, jejichž publikace četla, se lidé začínají sami vzdělávat ve chvíli, kdy se oprostí od povinné školní docházky. Ta totiž člověku konkrétně určuje, co by se měl naučit. Kdyby se dosavadní systém změnil, lidé by dostali svobodu, mnoho z nich by našlo vlastní názor, a dokonce z něj vyvodilo i konečné důsledky. To vše je zakořeněné v povinné docházce.

„Potřebujeme znát vše, co je ve školních osnovách například rovnice či rozdělení jednoduchých živočichů do skupin a čeledí? Dříve si lidé vystačili celý život s tím, co se jednou naučili. Dnes je každá informace rychle pomíjívá. Dejme dětem nástroj, s nímž si informace najdou, dokáží s ním pracovat a různě kombinovat," navrhla Linda Tomaščík návštěvníkům, většinou rodičům, kterých se v malé divadelní kavárně Městského divadla v Mladé Boleslavi sešlo několik desítek.

Počátek ve Velké Británii

Jedna z prvních svobodných škol vznikla ve Velké Británii ve 20. letech minulého století. Tehdy její zakladatel pořádal terapie pro problematické děti. Ty se podle něj vyléčily ve chvíli, když dostaly svobodu. A tak se zrodil nový typ základního vzdělávání.

Zkušenosti z praxe přinesl mladý učitel Hynek Jína, který je za tři měsíce nasbíral během svého působení ve škole v německém Hamburku.

Zařízení zde navštěvovalo zhruba osmdesát žáků od šesti do šestnácti let. „Je těžké popsat, co kdo ve škole dělá. Všichni se podílí na všem. Úplně zde chybí třídy. Děti, když ráno přijdou, přihlásí se do systému na počítači. Je to ale jen pravidlo, které požaduje Hamburk," popsal Hynek Jína, kterého překvapila absence školní inspekce.

„Přestože mě nikdo nekontroloval, věděli o mě všechno. Navíc zde byl vidět i odlišný přístup rodičů. Chtěli mě poznat, povídat si se mnou. Za krátkou dobu jsem znal polovinu rodičů dětí," sdělil mladý učitel, pro kterého byla německá škola ideálním příkladem toho, jak vzdělávat.

Chybí pořádek a řád

Poznamenal, že na někoho by první dojem možná neudělala. Z Čech jsme zvyklí na určitý řád a pořádek. To v hamburské škole bylo úplně jiné: „Běžné byly neuklizené třídy a nápisy na zdech. Nikdo se na nikoho ale kvůli tomu nezlobil. Učitelé spíše přemýšleli, co tím chtěli žáci říct. Vše se řešilo s respektem," dodal Hynek Jína s tím, že v tamní škole neexistovaly ani žádné tresty. Když se vyskytl problém, musel ho žák sám vyřešit.

K tématu se připojila také Jana Krumpholcová, která v letošním roce otevřela lesní školku v Mladé Boleslavi. „Hledala jsem školku, kde tráví děti hodně času venku a kromě toho zde dodržují zdravý životní styl, to znamená i správný jídelníček," vysvětlila iniciátorka projektu, co ji k založení vedlo. Děti, které mají při nevlídném počasí zázemí vedle restaurace Slovensky Dvor v lesoparku Štěpánka, jsou vyrovnanější a navíc mají posílenou imunitu a fyzickou kondici.