Na konci dubna jsme přeletěli z Portugalska do Španělska. Prvním cílem bylo město Santa Pola, kde jsme se díky obrovské náhodně dostali k renovaci plachetnic. Asi tři týdny jsme bydleli na lodi a neutratili skoro žádné peníze (kromě peněz za pivo). Dokonce jsme se zadarmo plavili na Ibizu, což byl neskutečný zážitek, hlavně pozorování delfínů plujících podél lodi.

Po celé této zkušenosti bylo opravdu těžké odjet, protože jsme si udělali spoustu nových přátel, ale bohužel to je daň, kterou při cestování musíme platit často. Přesouvali jsme se dál na sever přes Valencii a Barcelonu pryč ze Španělska. V obou městech jsme strávili pouze krátký čas. Valencie nás celkem bavila, možná díky parku, který vede okolo celého centra, ale Barcelona nás nijak zvlášť nezaujala. Nakonec jsme se dostali úplnou náhodou do Girony, která byla pro nás asi nejhezčím městem ve Španělsku.

Potom už jsme přejeli do Itálie, a to rovnou do Říma (celé samozřejmě stopem). Řím byl úchvatný. Historie na vás prostě dýchá všude ve městě. Dále jsme pokračovali do Neapole, kde jsme nemohli vynechat originální Pizzu Margheritu pojmenovanou po královně. Absolutně dokonalý zážitek.

Pak už jsme se přes nádherné pobřeží Amalfi dostali do Kalábrie. Nejprve jsme pomáhali s přípravou jedné pláže na sezónu a pak jsme se dostali do města Tropea, odkud nám jel trajekt na sopku Stromboli.

Týden na sopečném ostrově bez čerstvé vody byl opravdu zajímavý. Pomáhali jsme na ekologické farmě a učili se novým poznatkům o pěstování. Potom jsme se opět vrátili do Itálie až do města Bari, kde jsme se nalodili na trajekt do Albánie.

Albánie se nám zpočátku zdála taková zaostalá. Skoro nikde nebrali karty a výběr z bankomatu stál víc než suma, kterou jsme chtěli vybrat. Posléze jsme ale zjistili, že to byl problém pouze přístavního města. V zemi jsme i tak strávili pouhých 36hodin. Projížděli jsme nádhernými údolími, která by stála za malý trek. V noci jsme dojeli k jezeru Ohrid, které je hranicí mezi Albánií a Makedonií a druhý den ráno jsme hranici překročili.

Bulharsko jsme si užívali. V Sofii jsme nakonec vydrželi několik dní, hlavně díky našemu hostiteli přes couchsurfing. Byl to takový super odpočinek. Občas jsme jeli někam na výlet a každý večer jsme něco dobrého společně uvařili, popili piva a povídali si. V Bulharsku jsme navštívili navíc Plovdiv, který byl zvolen letos Evropským městem kultury, a ještě jsme si udělali celkem náročný výlet na 7 Rilských jezer.Makedonie byla proti Albánii mnohem vyspělejší. Sice jsme tam také nestrávili moc času, ale stihli jsme například veřejný koncert orchestru, který hrál rockové hity na náměstí ve Skopje. Také jsme zde poznali spoustu milých lidí. Poslední den v Makedonii jsme se byli podívat do kaňonu Matka, odkud nás napadlo zkusit zastavit auto s Bulharskou SPZ. To se nám po chvilce povedlo, a ještě ten den jsme se přesunuli do Sofie.

Nakonec jsme se vydali do Turecka. Nejprve jsme se ubytovali v Edirne, které je těsně za hranicemi. Díky našemu hostiteli jsme poznali obrovskou pohostinnost místních. Kutay pro nás zařídil snad úplně vše. Pak jsme zjistili, že v Turecku funguje vše stylem „já mám kamaráda, který umí tohle, nebo bydlí tady“. Díky tomu jsme se přes jednoho člověka dostali všude, kam jsme potřebovali a zařídili jsme si vše, co jsme potřebovali. Navštívili jsme samozřejmě i Istanbul.

No a potom? Potom jsme sedli do letadla a přeletěli do Indie, odkud vám nyní píšeme. Jsme na cestě již skoro 5 měsíců.

Více podrobností můžete najít na www.facebook.com/happyteamtravelblog nebo na www.instagram.cz/happy_team_travel_blog.
Podrobné cestopisy naleznete na www.cestolet.cz/cestovatel/kubajsvajda

Jakub Švajda