Tvář mu smáčel déšť, pod rozepnutým sakem ho studil vítr, batoh, který mu místní tu a tam v legraci připevnili na záda, ho tížil. Třímetrový Vladimír Iljič Lenin z bronzu shlížel z piedestalu na Leninovo náměstí 25 let. Kam se socha po revoluci poděla? Pustili jsme se do pátrání.

Přestože Leninovo náměstí se už léta jmenuje náměstí Republiky, „Leninka" z paměti místních nezmizela. Socialistické označení používají i ti, kteří už se narodili po revoluci. Zmizela však samotná socha důležité osobnosti a ideového vůdce komunismu. O tom, kde se dnes nachází, vedou pamětníci spory.

Leninův pomník byl na náměstí vztyčen v roce 1965 během prvomájových oslav. Prostranství bylo tehdy prý zaplněno do posledního místa. Zář Mladoboleslavska napsala: „Na 36 tisíc účastníků často přerušovalo souhlasným potleskem projev vedoucího delegace ÚV KSČ a vedoucího tajemníka Středočeského KV KSČ Josefa Němce, který dobře hodnotil dosažené pracovní úspěchy v našem okrese a vyzval pracující našeho největšího závodu, aby ještě více a lépe uspokojovali požadavky občanů kvalitními automobily."

V závěru proslovu soudruha Němce byl pomník V. I. Lenina předán „pracujícím Mladoboleslavska do opatrování" a po třídě Lidových milicí projely alegorické vozy.

Autorem sochy v nadživotní velikosti, která náměstí léta dominovala, byl akademický sochař Vladimír Relich. Ten vytvořil majestátní sochu s vypnutou hrudí zaujímající typický řečnický postoj Lenin s rukama zapřenýma na prsou. A slavil s ní nebývalý úspěch.

To dokládá několik dalších odlitků téhož modelu. Stejného Lenina, jakého měla Mladá Boleslav, měli od roku 1966 také v Karlových Varech, od roku 1972 v Neratovicích a od roku 1979 také v Chebu. Jeho cena se pohybovala kolem 175 tisíc korun.

Socha ideového vůdce měla v rozvíjejících se městech zpřítomňovat klíčové myšlenky socialismu. Stejně jako na řadě jiných míst se však tyto atributy režimu setkávaly s různorodým přijetím.

„Ačkoliv ve skutečnosti byl Lenin mrňavý, socha byla obrovská. Pokud si dobře vzpomínám, místní mu na záda přesto věšeli batoh," vzpomíná dnešní padesátník Karel Kocourek.

Také další pamětníci vyprávějí, že několikrát se Mladá Boleslav za svítání probouzela a na Leninově náměstí bylo kvůli batohu pozdvižení. Symbolika? Rozhodně. Výtržníci otci proletariátu sbalili torničku a poslali ho na výlet.

Dodnes se traduje, že Boleslaváci byli natolik odvážní, že Lenina postavili před soud. Tedy před budovu soudu.

V Neratovicích zase socha stála bezprostředně u kolejí a zády k projíždějícím vlakům. Obyvatelé města se revolucionářovi pošklebovali, že utíká před houkající lokálkou.

Pomník na dnešním náměstí Republiky setrval do jara roku 1990. Jeho demontáž byla však symbolickou tečkou za nastartovanými změnami. Vyžádali si ji lidé.

„Dostávali jsme anonymy, že pokud Lenina nesundáme, udělají to lidé sami," vzpomenul ve starším rozhovoru Petr Kadaník, jenž se po volbách stal předsedou Místního národního výboru. „Prošel jsem inventury města, ale socha městu nepatřila. Nehlásili se k ní ani komunisté," popisuje potíže Kadaník.

Co tedy s kolosem o váze 930 kilogramů? Její budoucností se zabývalo diskusní setkání zorganizované okresní radou Občanského fóra v březnu 1990 v hotelu Věnec. O sochu projevili zájem Rakušáci!

Putoval Vladimír Iljič skutečně k našim jižním sousedům? Kam vedou jeho stopy? A jak do toho všeho zapadá hospoda? Čtěte zítra!