Staří lidé, mnohdy na konci svých životních cest, byli šťastní za přirozenou mladistvou energii „zvenku“ a často to svým jedinečným způsobem dávali najevo. A ti mladí? Jsem si jistí, že přirozeně vnímali nezvratnou logiku života. Mládí netrvá věčně, finále nemusí být nutně radostné a úsměv a písnička mohou mít cenu zlata. Ne toho, za kterým (a kvůli kterému…) často celý život klopýtáme. Po pestrém hodinovém programu se ostré zimní slunce usmálo na „trochu jiné“ mladé lidi. Úsměv byl opětován a nebylo potřeba nic říkat. V předvečer sv. Valentýna a Popeleční středy docela hezký pedagogický úspěch.

Martin Herrmann