„Udělejte hada a budete nosit kameny, abychom z nich postavili pevnou cestičku ke studánce," říká neposedným dětem Pavla Bartková, vedoucí dolnobousovského přírodovědného kroužku, který v září založila s Lenkou Hejnovou ve zdejší základní škole.

Děti, kterým je od čtyři do patnácti let, okamžitě začnou plnit její pokyn. Nejstarší školák se postavil k velké hromadě tmavých kamenů, zvedá je a podává mladším, kteří ho z ruky do ruky přenesou až ke studánce. Tam už stojí Pavel Bartko, který kameny jeden po druhém rovná na své místo. Je to proto, aby byl ke studánce lepší přístup a aby případně šla nabrat voda do konve.

„Jestli je ale pitná, to nevíme. Dosud není udělaný žádný rozbor. Za ty roky, co se o ni nikdo nestaral, byly skruže z vnitřní strany porostlé mechem a řasami," ukazovala Pavla Bartková, která hrubým koštětem skruže vyčistila a podběrákem vyndala i bahno a kameny.

Skokan hnědý ve studánce

„Dokonce jsme vylovili i skokana hnědého, který ve studánce našel útočiště. To znamená, že už i žáby jsou aktivní," pokračovala.

To ale nebyl jediný úkol, na kterém v sobotu dopoledne všichni pracovali. Jelikož před pár týdny odstranili křoví a obec Rohatsko zase vyčistila strouhu, kterou voda ze studánky může konečně volně odtékat do nedalekého rybníka, osázeli dovezenými beztrnnými keři a stromy právě břeh kolem strouhy a také nově vzniklé mýtiny.

„Museli jsme to udělat ale tak, aby sem mohl přijet třeba traktor, nebo bagr, pokud by bylo potřeba strouhu zase vyčistit, a dřeviny zároveň neponičily," popsala Pavla Bartková. Podle ní to ale v brzké době rozhodně nehrozí. Nejdříve prý za dvacet let.

U studánky, která byla donedávna špatně přístupná a o níž pravděpodobně věděli jen obyvatelé Rohatska, teď bude růst například líska, jejíž plody pak budou chutnat veverkám či sojkám, ale také muchovník, na kterém vyrostou podobné sladké plody jako jsou borůvky. Na jaře kvete bíle, na podzim se jeho listy zase zbarví do žluta s oranžovými skvrnami. Návštěvníci zde ale najdou také jedlé černé jeřabiny, které mohou mít až dva metry, či mišpule, které prý nejlépe chutnají až když je přejde první mrazík. Nechybí tu dřín, jehož plody připomínají třešně, ani červený a černý rybíz.

Studánka už má jméno

Kromě toho už je známé i jméno studánky. Když ji Pavla Bartková se svým týmem začala obnovovat, zjistili, že vlastně nemá název, což chtěli napravit. A tak vytvořili anketu, která skončila v březnu. Prostřednictvím hlasovacích lístků se do ní zapojilo téměř osmdesát dětí a dospělých. Mezi nejčastějšími se objevila jména Zapomenutá, Rohatská, Na Horách, Obnovená, ale také V Kopci či U Kyseláku, což je označení podle blízkého rybníka. Nicméně lidé uváděli i další názvy, například Stříbřenka, Hlubáňka, Mariánka, Babiččina, Tajemná nebo také Zvířecí, Lesní, Jílová, Habrová či Křišťálová.

„Vezmeme-li v úvahu, že studánka nebyla tak úplně zapomenutá, minimálně místní o ní věděli odjakživa, zbývají jména Rohatská a Na Horách. Na Horách se jí říkalo odpradávna. Na tom se shodují pamětníci i staré mapy a dokonce existuje i sdružení myslivců Hora. Nic nám tedy nebrání pokračovat v používání historického pojmenování. Nakonec, každý si jí může říkat, jak uzná za vhodné," dodala Pavla Bartková s tím, že ke studánce přibude ještě nejen malé posezení, ale i dřevěná kaplička od místního řezbáře Marka Pilaře a také několik jeho výrobků.