Když senátor Jaromír Jermář studoval historii na Karlově univerzitě v Praze, při chvilce volného času navštěvoval také archiv a matriky. „Už tehdy jsem dával dohromady rodokmeny předků a zároveň hledal, kde žijí jejich potomci," vysvětlil Jaromír Jermář, který byl v sobotu iniciátorem setkání rodu Gregorových, do něhož patří i Šnýdrovi.

Celkem se do restaurace Jizera v Nové Vsi u Bakova sjelo devětačtyřicet příbuzných. Z toho jednačtyřicet pocházelo právě od Josefa Gregora narozeného v Doubravičce a jeho manželky Anny. Ta měla z prvního manželství s Janem Šnýdrem dceru Annu.

Kořeny v Bezně

Nejstarším potomkem, o němž se Jaromíru Jermářovi podařilo najít v historických pramenech zmínku, byl Václav Gregor. Ten zemřel v Bezně u Mladé Boleslavi v březnu 1707 zřejmě ve věku osmdesáti let.

„Když jsem pátral po svých kořenech narazil jsem například na to, že Gregorovi patřili k význačným členům evangelického sboru v Kovanci. Jedna z příbuzných tuto víru stále drží," řekl senátor, který měl v plánu ze setkání vytvořit strom života. Spoléhal na výzvu v Boleslavském deníku, která na rodinnou akci zvala všechny jmenovce.

close Příbuzných se do restaurace Jizera v Nové Vsi u Bakova sjelo na padesát zoom_in

„Rodokmen zatím není ještě úplný. Pokud bychom ho ale rozložili, zabral by určitě několik metrů," dodal Jaromír Jermář, který stejnou akci pořádal poprvé již před sedmnácti lety.

Tehdy se přijel podívat i letos nejstarší účastník František Gregor z Doubravičky. Šestaosmdesátileté narozeniny oslavil včera. Ne všechny přítomné hned poznal.

„Rád po letech vidím své příbuzné, s nimiž se člověk setkával hlavně v mládí. Vzpomněl jsem si například na svého strýce, který k nám do Doubravičky jezdil dvakrát za rok vždy o pouti v červnu a v listopadu. Těšíval jsem se na něj. Pracoval u dráhy, a tak jsem ho jako malý kluk vídával v železničářské uniformě. Byl to pro mě zážitek, protože doma se to bralo jako velká událost," sdělil František Gregor, který do Nové Vsi vzal také své dva vnuky.

Z Rajhradu u Brna, tedy z nejvzdálenějšího místa, přicestoval sedmasedmdesátiletý také František Gregor. „V mládí jsem se sem často vracel. Pamatuji si, že na začátku padesátých let jsem tu hodně pomáhal v zemědělství. Když jsem mohl, chodíval jsem se projít na Klokočku, což je taková samota," řekl František Gregor, jemuž místo u Mladé Boleslavi přirostlo k srdci. Přestože vyrostl na Moravě, nedá na okolí Kláštera a Habru dopustit.

Historie rodu:

• Prvním historickým příbuzným je Václav Gregor (zemřel v Bezně roku 1707 asi v 80 letech. Tehdy se ale do matrik věk neuváděl přesně, proto se můžeme o správnosti jen domnívat.)

• Pokračovatelem rodu byl syn Václav Gregor, který se narodil zřejmě v roce 1669. S manželkou Ludmilou měl několik dětí – dcery Kateřinu a Dorotu, syny Václava, Jana, Teofila, Matěje a Jiřího. Ten podle informací z dobových pramenů žil v osadě Klučky u Bezna. Po roce 1786 bydlel ve vyhořelém panském dvoře, kam se přestěhoval se třemi dalšími rodinami. Půdu měli ale pronajatou od vrchnosti, s níž často docházelo ke sporům. Řešil je i soud ve Vídni.