Dlouhá diskuse propukla ve středu večer při projednávání posudku EIA na výrobu porézních kotoučů v areálu firmy Carborundum electrite a.s.

Nabitý sál benátecké Záložny byl po tři hodiny plný napětí, které bylo doslova cítit a nevyprchalo ani na konci. Pracovníci krajského úřadu přednesli závěrečnou zprávu a výsledky svých šetření. Ke slovu se dostali také zástupci firmy.

Zatímco od jednacího stolu zaznívaly argumenty obhajující zavedení nové výroby, při které má být používán zdraví škodlivý a hlavně, a to místním obyvatelům značně vadí, zapáchající naftalen, z pléna v diskusi převažovaly hlasy proti zavedení této výroby.

Podle posudku jsou emisní limity výrazně pod maximální přípustnou hranicí normy, provoz by měl být podle projektu dostatečně zabezpečen pro případ povodní a dokonce by nemělo být ohroženo ani ovzduší a odpařující se zbytky z použitého naftalenu by měly být likvidovány spalováním.

Hned na začátku čtení zprávy předal starosta Benátek nad Jizerou Jaroslav Král do rukou zástupců kraje petici občanů „Nechceme v Benátkách naftalen", která už obsahuje třináct stovek podpisů. „Zastupitelstvo města projednalo celou tuto záležitost na dvou svých zasedáních a usnesením číslo 34 neschválilo záměr," řekl pak starosta doslova na začátku diskuse.

Sám starosta však není jednoznačně proti zavedení nové výroby v Benátkách, požaduje ale bedlivě sledovaný zkušební provoz a definitivní schválení výroby až ve chvíli, kdy bude skutečně bezpečný a neobtěžující okolí.

Zástupkyně vedení firmy Tyrolit zodpovědná za ochranu životního prostředí Antje Schwemberger ubezpečila přítomné, že naftalen se v rakouském závodě používá již přes tři desítky let.

Výroba, která by měla být zavedena v Benátkách, je jen zlomkem rakouské firmy. Nejde o žádný její přesun.

V diskusi vystoupila řada místních obyvatel, přičemž na jejich dotazy pracovníci krajského úřadu i zástupci firmy Tyrolit odpovídali.

Velkou bouři vyvolala slova generálního ředitele Carborunda Pavla Richtera. „Naftalen v Carborundu nebyl dosud vůbec použit, není tam ani skladován," řekl. „Není to pravda," ozvala se jedna z přítomných občanek s tím, že má informace od zaměstnanců firmy, že už použití naftalenu zkoušeli. „Když jsem sbírala podpisy pod petici, tak mi jedna z žen, která pracuje v Carbu, řekla, že už začínají s naftalenem," doplnila svá slova paní Havlová.
Na výzvu z pléna, kterou vznesla Milenka Michlová, jestli by se mohli občané Benátek teď hned podívat do Carba na výrobu, ředitel firmy nabídl i okamžitou exkurzi vybraným účastníkům jednání. Opakoval svá slova o tom, že v Carbu žádný naftalen není naskladněn a není ani používán.
Více než devadesát minut trvající diskuse se nakonec neustále točila kolem ohrožení zdraví obyvatel Benátek a také hrozícímu zápachu z používaného naftalenu.

V dalším vystoupení generální ředitel benátecké firmy řekl, že nový výrobní program je nutný, protože stávající výroba klesá a dokonce museli v těchto dnech pět zaměstnanců pro nedostatek práce propustit. Velkou nevoli pak vzbudila jeho další slova, že nový program zajistí práci pro deset lidí. V minulosti totiž bylo prezentováno na sedmdesát pracovních příležitostí. Sedm desítek míst by mohlo vzniknout ale až v průběhu dalších dvou, tří let.

„Petici k dnešnímu dni podepsalo 1319 lidí, kteří vyjádřili svůj nesouhlas se zavedením výroby s naftalenem," sdělil přítomným člen petičního výboru Milan Vitoušek a jeho slova doprovodil bouřlivý potlesk více než stovky přítomných v sále.

„V těsné blízkosti firmy je mateřská a základní škola, kde je každý den na pět stovek dětí. Nikde v závěru ani v posudku se nepíše o tom, že tam tato zařízení jsou a že každý den bude tolik dětí nedaleko této zdraví škodlivé výrobě. Se zavedením výroby s naftalenem nesouhlasím," řekla ve svém příspěvku zastupitelka města Ludmila Doležalová.

Hromadný odchod benáteckých občanů pak způsobilo zjištění, že toto veřejné projednávání posudku EIA prakticky jejich petice a ani nesouhlasné stanovisko zastupitelstva nemůže ovlivnit.

To, zda bude výroba s použitím naftalenu povolena nebo ne, není podle zástupců kraje na subjektivním pocitu obyvatel, ale na objektivním posouzení vlivu na životní prostředí.