A to přitom Smutný sám tvrdí, že Kolářovu hudbu nemusí poslouchat. „Mám v oblibě jiné žánry. Ale musím říci, že koncert Petra Koláře byl pro mne veliký zážitek. I proto si myslím, že by Boleslav podobné koncerty měla zažít častěji,“ řekl těsně po koncertu Jan Smutný.

Pane náměstku, co vlastně posloucháte za hudbu?
Třeba klasiku. VivaldihoČtvero ročních období, Mozarta.

Ale, ale…
A taky AC/DC, Deep Purple, Led Zeppelin, Pink Floyd.

Panečku, to je nářez. Když máte takový záběr, proč jste tak podporoval Kolářův koncert?
Tady nejde o mne, ale vím, že Petr Kolář v regionu má své posluchače, zejména ženy ho mají rády. A takový koncert si Boleslav prostě zaslouží.

Dobrá. A jak to bylo ve vašem mládí. Chodil jste za nějakou hudbou?
Byly to hlavně koncerty – Modrý Efekt v kulturáku, brněnský Progres 2. A na vysoké škole v Hradci Králové jsme vymetli hodně koncertů.

Máte nějakou vysněnou kapelu, kterou byste rád slyšel naživo a třeba z minimální vzdálenosti?
Jistě že mám – jsou to AC/DC.

A z těch, co jste už zažil, kdo na vás nejvíce zapůsobil?
Určitě bych řekl, že to byl pražský koncert Bryana Adamse. Tahle muzika mne oslovuje.

To je sice hezké, že vás oslovuje, ale obávám se, že AC/DC a Adamse do Boleslavi nedostanete. Takže prozraďte, kam v regionu jít za dobrou muzikou?
To je otázka. Co je to dobrá muzika? Někomu stačí vesnická tancovačka a je to pro něho ten nejlepší bigbít, jaký existuje. Jinému by nestačil ani Adams v Boleslavi. Jinak ale mám velmi rád koncerty a atmosféru na Vostrově u Mnichova Hradiště. Třeba vystoupení Tří sester, to bylo úžasné. Když se něco šustne kolem komína, jsem rád, když se mohu zúčastnit. A Vostrov k těmto místům patří. Doufám, že i Boleslav se zařadí do tohoto seznamu.

Muziku máte evidentně rád, určitě toho hodně najezdíte v autě, co v něm posloucháte?
Radio Beat, naši Jizeru. Ale je to podle nálady. V autě je to pokaždé jiné. Třeba si poslechnu i to už zmíněné Čtvero ročních období. A při náladě na tuhle muziku zase ladím Český rozhlas – 3.

Řekněte mi, vy máte nějakou hudební minulost?
Jasně. Sedm let jsem hrál na klavír.

A je to tady. Náměstek virtuoz.
To ne. Chodil jsem na klavír, bylo to příjemné, ale bylo to ve věku od osmi do patnácti roků. Takže chápete, že to nemohlo při mých zájmech dlouho vydržet.

Kdy to skončilo?
No právě, kolem toho patnáctého roku, puberta.

Vidíte, kdybyste vydržel, mohl jste být třeba předskokanem AC/DC, nebo alespoň v doprovodné kapele Petra Koláře.
Vy máte ale humoru! Ale vážně, docela mne mrzí, že jsem přestal hrát. Je to totiž jiný svět. Při hraní zapomenete na všechno kolem, je to moc příjemná záležitost.

Takže klavír…
…a taky jazzová trubka.

Co to?
No jasně, rok jsem to zkoušel.

A zase nevydržel!
Přesně tak. Umíte si představit šestnáctiletého kluka, jak jde s kufříkem po městě? To byl handicap jako hrom, tohle na holky moc neplatilo.

A vaše pověstné pánské jízdy?

Jo, to je na závěr sezony. Vezeme s sebou kytary, bubny, bubínky. A já bubnuju.

Výborně. Takže máte v záloze ještě nějaký další nástroj? Pomalu se vybarvujete jako hudební univerzál.
No, ještě bych dokázal něco vyloudit třeba na plastové umyvadlo.

No tak to by se mladým asi líbilo. Ale co jim můžete poradit, jste zkušený hudební harcovník, který u ničeho nevydržel.
Ano, mohu radit. Ale snad jen stručně: Nenechte se odradit, ty chvíle nakonec většinou stojí za to, že jste vytrvali. Jenže co si budeme povídat, mladí si myslí své. Podle nich to jsou jen řeči staříků.

Přece jen, ta pánská jízda, můžete trochu přiblížit tenhle výraz?
No to je přece jasné – tátové s děckama vyrážejí do světa. Je to prostě okruh kamarádů, kteří si rozumějí. My prostě totiž jezdíme po republice, máme kola, vojenský stan. Vždy se vrhneme do jednoho kraje, který probrouzdáme.

A co bylo letos?
Letos? Lednicko a Valdicko.

Jaké to bylo?
Děti byly hodné, víno dobré, noci teplé.