Smutná zpráva obletěla v závěru minulého týdne celý cyklistický svět na Mladoboleslavsku. V ranních pátečních hodinách zemřel ve věku 82 let velký příznivec cyklistiky a skautingu Vladimír Novotný.

Vladimír Novotný byl velkým fanouškem a propagátorem cyklistiky na Mladoboleslavsku. Absolvoval v roli pozorného pozorovatele s tužkou v ruce stovky závodů, z nichž přinášel čtenářům Boleslavského deníku v roli dopisovatele aktuální informace.

Vladimír Novotný byl synem československého legionáře Karla Novotného, který bojoval na západní frontě v řadách 21. střeleckého pluku. Patřil mezi významné členy mladoboleslavské Jednoty Čs. obce legionářské .

Celý život prožil Vladimír Novotný v Mladé Boleslavi a patřil mezi ty občany, kteří se o dění ve svém městě aktivně a dlouhodobě zajímají. Vladimír Novotný alias Richla byl propagátorem nejen novodobé historie našeho státu a města, ale také boleslavského skautingu a po jeho rozpuštění také cyklistiky. Byl aktivním členem Velo Clubu Lugano.

Milý pane Vladimíre Novotný…

…už ani nevím, kdy jsem Vás poprvé potkal. Určitě ale už tehdy jsme si potřásli pravicí. Od té doby Vaše nesmírně milé „Dobrý den, Jiří," mi zaznělo v uších snad tisíckrát.

Potkávali jsme se na cyklistických závodech na Mladoboleslavsku, na akcích spojených s oslavami republiky a zejména v naší redakci, kam jste přinášel sepsané své pocity z různých cyklozávodů. Zazvonil jste v redakci, a když jsme slyšel, že jste ve dveřích Vy, pane Novotný, už jsem za Vámi upaloval. Vy jste mi podal pravici a dlouze mi ji tiskl. Nezvykle dlouho.

Bylo to proti všem pravidlům společenského chování. Já vlastně nevěděl, proč mi ji tak dlouho tisknete. Přiznám se, milý pane Novotný, že jste mne tím občas znervózněl. Možná ale to byl právě kvůli tomu, abych se musel zastavit a zadívat se do Vaší tváře a to doslova z očí do očí.

V těch očích jsem tak vždy mohl číst, že celý život bojujete. Vím, že jste prožil nesmírně krutý rodinný osud. Vím, o tom, že jste miloval cyklistiku tak, jako málokdo. Také jsem věděl, že mnozí podobně cyklisticky „postižených lidí" kolem cyklistiky v Mladé Boleslavi Vás neměli rádi. Prostě jste byl jiný, svůj.

Vždy jste ale měl jiskru v oku, která dávala tušit, že jste člověk, který má rád svět. Který má rád Mladou Boleslav a cyklisty, kteří z ní vyjíždějí do světa. Tu jiskru ve Vašich očích vidím neustále.

Vím o vás, že jste miloval skautský život. Že jste se pral za zlepšení postavení cyklisty ve městě. Vím také, že mnohé Vaše nápady a myšlenky mnozí zahodili do koše. To všechno je dnes patrně minulostí.

Milý pane Novotný, časová smyčka je tak nesmírně pomíjivá, že až teď si uvědomuji, jak Vaše rozhodnutí opustit tento svět, je pro ty, které jste tu zanechal, smutné.

Vaši blízcí truchlí, ale truchlí i ti, kteří vás rádi potkávali. A věřím tomu, milý pane Novotný, že truchlí i ti, kteří vás rádi možná neměli. Možná až teď si totiž uvědomují, že díky Vašim myšlenkám, řádkům v Boleslavském deníku, názorům a postojům, jste je držel ve střehu. Že jste je třeba i provokoval.

Prostě, milý pane Novotný, chtěl jsem říci, že tady po Vás zůstává prázdná židle. Opuštěné místo. Na tu židli si bude neúprosně sedat prach. A je na nás, abychom ten prach pravidelně utírali a v onom okamžiku si vzpomněli na člověka, který měl rád život. Život, který mu postavil do cesty mnoho překážek. Člověku, který ty překážky zdolával se vztyčenou hlavou. Jen u té poslední se rozhodl, že ji zdolá jinak, než bylo obvyklé.

Milý pane Novotný, do skautského a cyklistického nebe, odkud nás teď všechny pozorujete, Vám posílám z redakce Boleslavského deníku velké Ahoj a velké Díky. Za to, že jsme se s Vámi mohli potkávat.

Věřte, že ta zpráva o Vaší cestě do neznáma nám všem vyrazila dech a na chvíli nás donutila se zastavit. Minimálně na tak dlouho, abychom si vzpomněli na vaše klukovsky krásné oči, které dávaly tomuto světu milejší podobu.

Pane Novotný, na dálku Vám dlouze, ale opravdu dlouze tisknu pravicí. Nevím, zda to, milý pane Vladimíre, nebude znít divně, ale přeji Vám, abyste se tam v tom neznámu měl fajn, a měl si s kým pravicí potřásat.

S velkou úctou na Vás budu vzpomínat…