Je večer. Venku právě začalo mrznout a celodenní plískanice se změnila všude kolem v nepříjemnou ledovatku. V centru Prahy sedím v útulné italské restauraci. Proti mně muž, který ovládá největší českou automobilku. Předseda představenstva Škody Auto Winfried Vahland.

Pro dnešek zapomínáme na auta, která se v jeho životě honí takřka nonstop. Povídáme si o tom, jak německý manažer nahlíží na Vánoce v cizím prostředí. Povídáme si jen tak. O všem možném. A postupně probereme témata, která s Vánocemi na první pohled nesouvisí. Jenže, kdo ví…

Štědrý den klepe na dveře. Už máte nakoupené dárky? Nebo je necháváte na poslední chvíli jako spousta českých mužů?
Dárky mám nakoupené.

S manželkou jsme nakoupili dárky dětem a já jsem už koupil dárek i manželce. Ten ale neprozradím.

Tak alespoň naznačte, do jaké sféry dárek pro manželku patří.

S manželkou rádi cestujeme. A zima v Čechách trvá dost dlouho. Takže prvních jarních dnů si s manželkou užijeme na zájezdu, v květnu slaví narozeniny.

To jste moc konkrétně neodpověděl, ale chápu, že mlžíte. Tak mi alespoň prozraďte, jak u Vahlandů vypadají Vánoce?

Letos budeme lyžovat, vyrazíme do Dolomit. A přijedou tam i naše děti se svými přáteli, a také naši přátelé. Celkem naše skupina bude dvanáctičlenná. No a budeme si ten čas užívat.

Dodržíte nějaké vánoční zvyky?

Moc se těšíme na vánoční romantickou projížďku na saních. Děti už máme „staré“, přes dvacet let, takže s manželkou vyrazíme na romantickou projížďku po lese. Na to se strašně těším. Umíte si to představit? Ta krása zimy, sněhu, mrazu, lesa a noci…

Vy jste působil také v Číně. Jaké tam byly Vánoce?

Hlavní rozdíl je v tom, že čínské Vánoce se tráví v teple. Čína bohužel nemá žádné náboženství, které by oslavovalo Vánoce. Slaví se tam nový rok, což je někde od února do dubna. Takže ty Vánoce byly jiné, dárky jsme samozřejmě měli, ale řeknu vám, po pěti letech se mi už opravdu stýská po opravdové zimě, po sněhu, po té vánoční atmosféře. Vánoce v Evropě a třeba v Alpách jsou nádherné.

Překvapují tatínka děti nějakým dárkem?

Vždycky. Vím, že v některých rodinách tradice dárků přerušili. My ale tenhle zvyk dodržujeme. Myslím si, že je velice důležité, když člověk popřemýšlí o tom, čím by tomu druhému mohl udělat radost. Víte, pro mne je strašně krásným zážitkem, když rozbalí pětadvacetileté dítě“ dárek a najednou vidíte v jeho očích neskrývanou radost. To je nádherný zážitek. Já si spíše cením toho, že o tomhle všem člověk přemýšlí, než to, že je za tím ukryta nějaká veliká hodnota.

Vaše dcera studuje v Číně.

To je pravda. Zajímavé je, že dcera studovala práva v Mnichově. Tehdy jsme byli rozděleni, děti v Německu, my v Číně. Dcera dodělala první státnice a pak se rozhodla, že se naučí čínsky. Tentýž týden, kdy jsme z Číny letěli do Prahy, ona letěla z Mnichova do Číny. Bydlela tam na koleji s Číňany, začátky pro ni byly strašné. Sama mezi Číňany, bez znalosti jazyka, mentality, bez rodičů. Ale už má za sebou zkoušku z čínštiny a nyní po půl roce uvidíme právě v Dolomitech.

Máte z dětství nějaký dárek, který vám utkvěl v paměti?

Těch by bylo. Ale napadá mne jízdní kolo. Mám ho doma pětadvacet let. A pořád je funkční.

Vánoční večeře. Jak je to u vás? Máte stále stejné jídlo?

Určitě. Kdyby šlo o mne, tak bych si rád dal husu. S knedlíkem a zelím anebo kapustou. Moje manželka ale na maso tolik není. Takže manželka jí to červené zelí a knedlíky. A já mám dvojitou porci husy. Když si vzpomínám na dětství, tak jsme vždycky měli jako vánoční jídlo husu.

Obrácený rozhovor

Napadlo mne, jestli také v Německu čekáte na Štědrý den na zlaté prasátko?

…. (nechápavé pohledy)

To je zvyk. Nejíte, abyste pak uviděli na zdi zlaté prasátko.

Vahland: Ne, tak to opravdu neznám (smích). A jak je to u vás s jídlem na Vánoce?

U nás má polovina lidí k večeři kapra.

Vahland: Ten se smaží nebo nebo vaří?

Smaží.

Vahland: A ještě něco máte?

Rybí polévku, někde klobásy, bramborový salát, je to různé.

Vahland: Hmmm. A důležité je také cukroví. Ale nevím, jak se to jmenuje. Prostě sladké. A dobrý je marcipán, akorát si člověk musí pohlídat, aby přes Vánoce nenabral.

Dvě porce husy, sladké. Přitom jste poměrně štíhlý. To nejde dohromady.

Možná to nevíte, ale jsem docela sportovně založený. Až bych si troufl říci, že lehce nadprůměrně. Když je mi dovoleno, minimálně tři hodiny týdně sportuji. Třeba po příletu do Číny jsme po hodině byli v posilovně. Trochu běhám, dvakrát týdně hraji fotbal. Zrovna dneska jsme hráli a já dal gól.

Dobře, branku jste sice vstřelil, ale pomáháte manželce s husou?

Už jsem říkal, že manželka se koncentruje na zelí a na knedlíky. Někdo se proto oné huse věnovat musí. Alespoň v počáteční fázi. Tedy minimálně ji někdo musí koupit, očistit, osolit, nacpat jablky, zašít. Řeknu vám, husa má hodně silnou kůži. Tak tohle zajišťuji já. Ale do trouby už husu strká manželka. Jako ve všech rodinách, tak i u nás, musí nejdůležitější a složité věci vykonávat žena. Jsme moderní rodina, ale ctíme tradice. Takže je třeba si zazpívat nějakou tu koledu.

U husy?

Už jsem říkal, že letos na Štědrý večer pojedeme lesem na saních. Možná navštívíme mši, potom si dáme husu. Tentokráte ale v hotelu. A na koledy se jistě najde čas také.

Říká se o něm…

Winfried Vahland je tvrdý manažer. Ale opravdu tvrdý. Jeho kolegové dobře vědí, že když něco pokazí, čeká je po zásluze vynadání na úrovni jednoho z nejvlivnějších mužů na evropské úrovni koncernu Volkswagen. „Někdy je to tvrdé, ale to víte 1,5 milionu aut je cíl, který si žádá jasný přístup, jasnou koncepci a cíl, a to pan Vahland má,“ říkají jeho kolegové. Jeho tým je neustále v jednom kole a všechny úkoly musí plnit na jedničku. I přestože, své kolegy nešetří oni mají jasno: „Pan Vahland je spásou pro Škodovku, podívejte, jak vytáhl závod v Číně a pomůže i nám,“ shodují se.
Manažerská star Vahland: z Brazílie do Číny a do Čech

Kdo je muž ověnčený tituly včetně toho profesorského a doprovází jej pověst nekompromisního a schopného manažera, který má obrovské plány z českou Škodovkou? Winfried Vahland nastoupil v roce 1990 ke značce Audi v Ingolstadtu, kde převzal controlling podnikového plánování a analýzu výsledku a odbytu. V roce 1993 převzal funkci vedoucího koncernového controllingu ve Wolfsburgu.

V roce 1995 mu bylo svěřeno vedení prodeje koncernu a značky Volkswagen. Ve společnosti Volkswagen v Brazílii zodpovídal v letech 1997 až 2002 jakožto viceprezident za oblasti financí a strategie. Následně byl jmenován členem představenstva společnosti Škoda Auto za oblast ekonomie, v roce 2003 navíc i místopředsedou představenstva. V červnu 2005 se Winfried Vahland ujal vedení továrny VW v Číně a ze značky Škoda tam udělal uznávanou prosperující firmu. Nyní, už jako šéf české značky, tam má i nadále se Škodovkou velké plány. Vahland chce, aby se v budoucnu v Číně vyrábělo na půl milionu škodovek ročně.

Po svém nástupu do Škodovky přijel před zaměstnance ve sportovní fabii RS, čímž chtěl představit své růstové plány s firmou právě ve stylu RS.
Winfried Vahland je ženatý, má již odrostlého syna i dceru, která studuje v Číně.

Nejvíce ze všeho miluje sport. Věnujeme se mu aspoň čtyři hodiny týdně, běhá, hraje fotbal, posiluje.