Stačilo zastavit na návsi u davu ve všerozličných maskách, někdy opravdu značně bizarních, klíček ještě v zapalování a už se žene žena, jež jako by vypadla z muzikálu Cats: „Jé, vy jste z Deníku. Dejte si panáka! Na zahřátí,“ podává již nalitou sklenku.

Jako řidič odmítám, vypije si to (doslova) tedy kolega, který se mnou podobné akce obráží. „Stopičku“ do sebe to odpoledne obrátí ještě několikrát – a to je v našich kruzích považován téměř za abstinenta. Inu, masopust.

Vítejte v Žerčicích 5. března L. P. 2011. Masopustní průvod, jak po cestě obcí za vyhrávání kapely objasnil předseda místních zahrádkářů – protentokrát však mažoretka či spíše „mažoret“ – se v obci nepřetržitě pořádá od roku 1979, kdy místní navázali na přerušenou tradic těchto lidových veselic.

A užít si to umějí opravdu náramně: v davu se objevuje například jízdní policistka, mariňák s bazookou, vodník se svou zelenou družkou, tři mušketýři, brouk Pytlík nebo v úvodu zmiňované kočky. Největší pozornost na sebe ale strhávají dva velcí růžoví sloni – ne, to není delirium tremens, vždyť jsem nepil…

Přibližně v polovině průvodu míjí procesí polovypuštěnou požární nádrž. Asi po pás vody pokrývá tenká ledová krusta. A to je výzva! Borec odkládá kabát a jen v prvorepublikových plavkách a bouřce se jako ledoborec vrhá do ledové lázně.

Led se s praskotem prolamuje, otužilce omývá voda jako břitva a všichni buď nechápavě kroutí hlavou, nebo se smějí a celý výjev dokumentují. Tak rychle utřít, něco ostřejšího na zahřátí a můžeme pokračovat.

„Opravdu si nedáte?“ ptá se šrámkovsky rozevlátý mušketýr, snad Aramis, a nabízí 38% hruškovici. Bohužel musím opět s díky odmítnout a mok přehrát na kolegu (díky, Gajdy).

Nahoře u rekonstruovaného statku průvod končí, k dispozici je něco na zakousnutí, opět se ozývá fňukna, buben i bombardón a rozesmátí lidé se vracejí celou vesnicí snad domů, snad někam ještě popít a rozebrat úspěšnost celé akce. Masopust v Žerčicích byl prima.