Bylo to jako zjevení. Připomínal trochu známé lyžařské borce Hanče a Vrbatu. Tak trochu připomínal i zbloudilého německého turistu. Luboš Dvořák organizuje s hnutím Staroměstský zvon sobotní Vánoční výstup na Chlum. A co tomu předcházelo? Kontrola trati.

Luboš Dvořák se na pár okamžiků zastavil v redakci. Zjistil totiž, že mu je zima, že nikde není otevřeno a že v láhvi má jen vodu. Poprosil o fernet. Jak k tomu došlo?

Takže, co tady přesně děláte?
Startuji. Provádím kontrolní měření trati na sobotní turistický Vánoční výstup na Chlum. Je to stejné jako před motoristickými soutěžemi. To se musí na poslední chvíli projít trať, překontrolovat, zda se neobjevily nějaké překážky, zda není něco rozkopáno, překopáno, zakopáno, podkopáno. Jestli nejsou zničeny značky.

Jak jste vybíral oblečení na tak náročnou akci? Určitě to nebylo jednoduché?
No, to tedy nebyla vůbec legrace! Bylo to samozřejmě po dlouhém přemýšlení a rozmýšlení. Přece jen kontrola trati není jen obyčejná chůze. Je v tom obrovský kus zodpovědnosti vůči veřejnosti, vůči světu. A konec konců i vůči sobě samému. Ale k tomu oblečení konkrétně. Oblékl jsem si dvacet let staré podkolenky, které jsem si kdysi koupil na běžky. Boty mám značkové „Hájek“. Golfky, ty mají taky nějakou značku.

To je nějaká moderna, že?
Jistě, z loňska, někde jsem to koupil. A bundu mám od „Skota“.

Jako od Brita?
Ne, od firmy Scott.

Ááá, vidím termokošili!
Správný postřeh. Pravda, je tak odolná, protože jsem ji už týden ze sebe nesundal, takže ta nepropustí nic. Ani zimu, ani teplo. Jo a ještě mám termoláhev.

Co je v ní?
Voda. A v pravé kapse mám ortézu na koleno.

Počítáte s případnými riziky? Jsou na trati nějaké záchytné body, kde by šlo případně vyřešit nějakou krizi? Pofoukat bolístku?
Jdu naprosto samostatně. Jedná se o prvovýstup ze základního tábora od boleslavské radnice přes první kontrolní bod v redakci Boleslavského deníku až na Chlum, kde se pokusím na Švédských šancích zapíchnout vlajku našeho rádia.

Jak vysoce riziková je tahle akce?
Pro mne strašně.

Byl jste okolím hodně zrazován od tak hrdinského výkonu?
Dneska ráno jsem dospěl k názoru, že jde o velice rizikový podnik a nechtěl jsem vylézt z postele. Jenže pak mi volal z našeho rádia Ondra Ceé, že má pro mne připravenou láhev s teplou vodou na zahřátí, tak jsem mu nemohl říct, že se na to dneska prostě necítím. Že není ten správný čas.

Nakonec jsem tedy ale řekl: Jdu!
Přesně tak, nechtěl jsem zklamat důvěru všech lidí, kteří mi fandí.

Co na vaši myšlenku vaši nejbližší? Neodrazovali vás od tak rizikového podniku?
Ti o tom nevědí.

Myslíte tedy, že až se vrátíte, tedy pokud se vrátíte, bude nějaká oslava?
V kanceláři jsem napsal přesné pokyny pro případ, že bych se nevrátil, co má každý zajistit, aby to prostě všechno v tom našem rádiu fungovalo, jako kdybych tam byl. Většina kolegů mi slíbila, že na mne bude celou dobu myslet a že nemusím mít obavy, že to klidně zvládnou i beze mne.

A případná oslava?
Na to opravdu teď nemyslím, teď mám před sebou náročných pět kilometrů. Fouká vítr, drobně mrholí, bude to moc náročné. Mám trochu obavy, ale myslím si, že když mám morální podporu vlastně celého rádia, celého města, že to prostě zvládnout musím.

Myslíte si, že se cestou stačíte ještě někde občerstvit?
Prosím vás, kde? Nikde není nic otevřeného. Nemáte ferneta na zahřátí?

Máme.
Tak mi nalejte. Trošku víc bych prosil. Dobrý to bylo. Tak já jdu, držte mi palce, já se snad ozvu.

S těmito slovy opustil včera Luboš Dvořák redakci Boleslavského deníku přesně ve chvíli, kdy hodiny na radniční věži ukazovaly 10 hodin a 37 minut.
Pak se dlouho, dlouho nehlásil, nezvedal telefon, prostě nic. Už jsme chtěli volat na policii, když se v tu chvíli přesně ve 14 hodin a 55 minut, ozvalo: Haló, tady Dvořák.

Dosáhl jste cíle?
Ano, jsem na vrcholu. Už delší dobu.

Co tam ještě děláte?
Rozjímám.

Jaký byl čas pochodu?
Dosáhl jsem překvapivě dobrého času osmdesáti minut.

Tedy hodina dvacet.
Ano.

Jakou rychlost jste zvolil?
Když jde člověk sám, jde svižně. Tedy bylo to tempo svižné.

Co bylo na trati nejtěžšího?
Vstupy do rádia při chůzi.

Jak jste se tím vypořádal?
Bylo to náročné, ale vypořádal jsem se s tím tak, že jsem se před každým vstupem dechově rozcvičil.

Čeho jste si třeba cestou necestou všiml?
Překvapilo mne, co lidí trénovalo běh na Štěpánce. To bylo první překvapení. Potom taky to, proč na mne všichni koukali, když jsem šel po silnici směrem na Jemníky.

Čím si vysvětlujete?
Především patrně si myslím, že to byly moje zářivě svítící červené podkolenky. De facto nahrazovaly odrazky.

Jaké další momenty můžete připomenout?
Ve chvíli, kdy jsem přešel dálniční most, jsem musel přelézt svodidla.

Říkáte přelézt svodidla. Patří tento úkon k těm náročnějším na celé trase?
Troufám si říci, že to zvládne doslova každý.

Kolik lidí jste potkal ve chvíli, kdy jste vyšel za město?
Řeknu vám to po svém: Nikde ani živáčka.

Nebál jste se tak trochu samoty?
Ne.

Když jste došel do cíle na Švédských šancích, co jste udělal?
Napil jsem se táhle z láhve vody, která již nebyla teplá, ale řádně vychlazená.

To bylo všechno, co si pamatujete z vrcholu?
Nejnáročnější bylo vylézt na val. Bylo to rozblácené a poměrně to dost klouzalo. Řekl bych, že to bylo poměrně riskantní.

Val se vám podařilo zdolat, co následovalo?
Šel jsem se podívat k vysílači.

Zkontrolovat signál pro rádio?
Ne, ne, ne, jen jestli stojí.

Vše v pořádku?
Ano, je tam.

Naznačoval jste, že na vrcholu umístíte vlaječku se znakem rádia?
To se povedlo. Papírová vlaječka dokazuje, že jsem se dostal až na samotný vrchol.


Jaké byly vaše pocity po dosažení vrcholu?
To se snad ani nedá slovy popsat. Byl to neskutečně krásný pocit. Uvědomil jsem si, jaké to je, když se člověk rozhodne udělat něco mimořádného a nakonec tu myšlenku dotáhne do cíle.

Takže jste na svůj včerejší výkon patřičně hrdý?
Určitě. Především jsem však myslel na naše posluchače a příznivce, kteří mi po celou dobu tohoto extrémního výkonu drželi palce. Myslel jsem na své blízké, kamarády. Všem tímto posílám pozdrav a poděkování za důvěru, kterou jsem snad nezklamal. Nyní se navracím zpět. Řeknu vám ale, to blátivé prostředí je opravdu dost náročné.

Takže chcete naznačit, že v sobotu bude trať náročná?
Vzhledem k tomu, že jsem už vychytal všechny mouchy, každému na místě poradím tak, aby chůze byla jen procházka pohádkovým královstvím. Všechny vás srdečně v sobotu zvu na Vánoční výstup na Chlum.