Otec s embéčky začal, syn po něm jednou dílnu převezme. Nyní pracují na renovaci plechových krasavců společně. Každý víkend, každou volnou chvíli. Vždyť jich také mají patnáct.

„Dřív jsem dělal revize prodeje originálních náhradních dílů značky Škoda. U jednoho servisu stála tisícovka. Líbila se mi, a tak jsem ji koupil, a protože jsem byl mladý, dost jsem si ji upravil. Pak jsem ale našel zalíbení v originálech," popisuje Jiří Zlámal, co stálo na začátku jeho motoristické vášně.

Jeho syn Ondřej otce nejprve pozoroval při práci v dílně, nyní už je to však on, kdo je jako na trní, když se odpoledne nedostane ke svému koníčku.

Oba nás společně vzali na prohlídku své garáže, kde nám zasvěceně předvedli rozdíly mezi jednotlivými ročníky. A také celou řadu vychytávek, kterou tyto půl století staré stroji mají. Například víčko nádrže vkusně ukryté ve znaku automobilky, vlastní přihrádku pro rezervní pneumatiku oddělenou od zavazadlového prostoru i lůžkovou úpravu, na které se prý ovšem spí dost příšerně.

Jako v muzeu jsme tak mohli obdivovat cestu, jakou urazil model od roku 1964, kdy bylo embéčko známé pro svůj široký úsměv (chromovaný rámeček na předním čele) do roku 1969, kdy už byla karoserie z 90 procent totožná s nastupující Škodou 100.

Půlobloukovou mřížku neboli žábru na zadních blatnících má jen model 1964, vysvětluje Ondřej Zlámal, kterého jsme svou návštěvou odvedli od práce v dílně.

Půlobloukovou mřížku neboli žábru na zadních blatnících má jen model 1964, vysvětluje Ondřej Zlámal, kterého jsme svou návštěvou odvedli od práce v dílně. Foto: Deník/Martin Weiss

Zlámalovi vlastní kompletní sbírku a samozřejmě také modely MBX. Právě jejich srazy v Mladé Boleslavi pořádají. Na letošní srpen připravují jubilejní 15. ročník.

„Vloni v červenci jsem k osmnáctinám dostal od rodičů vlastní MBX. I když se autu zatím moc nepodobá, měl jsem z toho velkou radost. Teď už jen vydělat peníze na jeho opravy," konstatuje Ondřej, který studuje na Střední průmyslové škole a vozy z rodinné garáže vozí čas od času do školy, aby spolužáci viděli, jak vypadají například bubnové brzdy v reálu.

„Občas jezdím tisícovkou do školy a má to úspěch. Kamarád má Volvo a ztěžuje si, že za ním se nikdo neohlédne a za mnou se otáčejí všichni. Učitel, u kterého budu maturovat, už si mě také objednal. Jestli chci projít, tak mu mám prý po zimě rezervovat jízdu," vypráví Ondřej.

Na srazy veteránů, kterých je v sezóně nepočítaně, vyrážejí Zlámalovi společně. Mají za sebou okružní jízdu okolo Československa, cestu do Holandska, Dánska, Německa a plánují výjezd do Velké Británie. Maminka Iva s nimi jezdí také, jako navigátorka.

„Žena pracuje v Česaně ve vývoji, a protože se pohybuje v tomhle prostředí, často dokáže, pokud přijde na auta, kolegy utlouct argumenty. Víc než technická stránka ji však baví dobová móda. Retro šaty, plastové brýle a kruhy do uší jí nemohou na srazech chybět," vysvětluje Jiří Zlámal a ztěžuje si na odporný materiál, z něhož jsou vyrobeny švédské košile.

Garáž je kromě aut a jejich částí také náhradních dílů. Prý bylo příznivé období a podařilo se sehnat dost materiálu na opravy. Vše je pochopitelně otázkou času a peněz. Kompletní renovace jednoho vozu přijde přinejmenším na dva roky a automobil má pak cenu i hodně přes půl milionu korun. Tak ať to jezdí!