Tělo i duše sociálního odboru na boleslavském magistrátu, to je Šárka Večeřová. Připravuje, pořádá a sama se také účastní letních táborů pro děti, o které se jejich rodina stará, má o ně zájem a v rámci svých možností život v rodině zvládá. Také organizuje setkání pěstounských rodin . Povídali jsme si s Šárkou Večeřovou, která je, podle vedoucí odboru, Věry Horákové, přesně ten pravý člověk na svém místě.

Pro jaké děti je letní tábor, který pořádáte, určen?

Jsou to rodiny, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. Víme, že ta rodina se snaží, a tím, že my jejich děti vezmeme na tábor, umožníme jim pár hezkých dnů, ve kterých zažijí něco víc, než se scházet na ulici. Tyhle děti příliš neumí trávit volný čas, a my nechceme, aby z nich vyrostly děti ulice.

Vy spolupracujete i s rodinami pěstounskými, s nimi se setkáváte?
Ano, setkání pěstounských rodin pořádáme dvakrát do roka, v červnu a v předvánočním čase. Setkání je jednodenní, sejdou se děti i rodiče, a mají možnost si popovídat o svých zážitcích, poradit se s ostatními, jak například řešit některé situace lépe, nebo jinak.

O kolik pěstouských rodin se staráte a kolik je rodin a dětí, kde vykonáváte sociálně právní ochranu?
Pěstounských rodin je šedesát tři, v nich vyrůstá sedmdesát dětí. Těch,  o které se staráme, je opravdu hodně. Každoročně nám přibývá kolem čtyři sta padesáti nových rodin.

Vraťme se ale k dětem, které odjedou na letní tábor, tedy těm,  jimž poskytujete sociálně právní ochranu. Co všechno je tam čeká?
Čeká je výtvarná činnost, budeme vyrábět květináče, klícky pro ptáčky, mýdla. Ve škole jsou z toho otrávené, protože tam musí. Také kolikrát nemají peníze na pomůcky, a pak ve škole dostávají poznámky. My jim na táboře veškerý materiál poskytneme. Vidíme, že to vůbec není tak, že by je výtvarná práce nebavila, je to naopak. Problém je jinde.

Z čeho mají největší radost?
Jednoznačně z vlastnoručně vyrobených triček. Tím se chlubí, berou si ho, když jedeme někam na výlet a jsou hrozně rády, když jim ho někdo pochválí.

Kam na tábor jezdíte?
Je to tábor na horách ve Smržovce.

Podnikáte tedy i turistické výlety?
Chodíme na Horní černou studnici. Milují výšky, takže je necháme vylézt i nahoru na věž.

Kam jezdí ještě rády?
Milují to v továrně na hračky v Jiřetíně pod Bukovou. Je pro ně úžasné vidět, jak se z klády dřeva vyrobí finální figurka. Mají také malé kapesné, takže si mohou i něco koupit. Nakupování je hrozně baví, a je třeba je v tom trochu brzdit.

Jak jsou na tom děti věkově?
Po zkušenostech jsou to děti od šesti do dvanácti let.

Kolik dětí s vámi jede?
Jezdívali jsme s dvaceti dětmi, teď, kvůli financím, jezdíme s osmnácti.

Letní tábor financuje mladoboleslavský magistrát?
Ano, a stojí čtyřicet sedm až padesát tisíc korun.

Jak dlouho si budou děti na táboře užívat?
Přáli bychom si, aby to bylo na delší dobu. Jezdívalo se na čtrnáct sní, pak na týden a nyní je to už jen na prodloužený víkend od pátku do pondělí. Je to ale opravdu krátké, protože si děti teprve v neděli na sebe zvyknou a my jedeme domů.

Letní tábor pro děti, kde sociální odbor vykonává sociálně právní ochranu dětí, pořádáte jednou do roka?
Ano, vychází to vlastně z našeho zákona o sociálně právní ochraně dětí.

Jak reagují rodiny dětí, které na tábor berete?
Určitě mají zájem, aby děti jely i další rok. Potěšující je, když přijdeme do rodiny a vidíme, že děti mají někde na nástěnce nebo na stěně vystavený třeba obrázek, který jsme na táboře vyráběli. To vždycky hrozně potěší, rodiny nás vítají, tak to je pak spolupráce s rodinou daleko lepší. Když se něco dobrého podaří, vstávají mi vždycky chlupy na těle.

Mohou se také pochlubit, že byly někde na prázdninách…
…přesně, děti se po prázdninách chlubí, kde všude byly. I tyhle děti se mohou chlubit, že byly právě na našem táboře a nebyly jen ve městě, doma, na ulici.

Domníváte se, že tohle, co a jak pro děti děláte, je ideální stav?
Určitě ne. My jim pomáháme v rámci našich možností. Pokud by ale byla nějaká organizace, která by se postarala o zajištění letního tábora, my bychom přihlíželi, mohli bychom s dětmi dokázat ještě mnohem víc.