Řezbář Marek Pilař: Homer Simpson musel do kamen

Jak jste se k řezbářství poprvé dostal?

Odmala mě bavilo kreslit – postavičky, chaloupky a podobné věci, ale dát se na řezbařinu mě v tu dobu ještě vůbec nenapadlo. K tomu došlo vlastně až po třicítce. Společně s bratrancem jsme jednou zkoušeli vyřezávat různé ptačí budky, hrubé obrysy hlav a podobné, víceméně začátečnické věci. Od toho se to vše odvíjelo dál.

Vzpomínáte na nějakou svou zásadní "prvotinu"?

To bylo poměrně abstraktní dílo – fošna, do níž jsem vyřezal různé čáry, vše se pak vypálilo plynovým hořákem a odrhlo drátěným kartáčem. Výsledek vypadal jako kus starodávného vraku z nějaké lodě. Dodnes visí u mě doma na stěně. To byl, řekl bych, takový můj první zásadní výrobek.

Máte nějaké oblíbené motivy, témata, která vyřezáváte?

Přiznám se, že vyřezávám převážně to, co chtějí lidé.

A ti chtějí tedy co?

Většinou to jsou takové kýče (směje se). Pohádkové bytosti - Krakonošové, vodníci, sovy, zvoničky, lavice, květináče, takové věci…

FOTOGALERIE: Právě jsme se narodili

Vyřezáváte i něco sobě pro radost?

Už nikdy… doma se mi to pak všechno hromadí, není to kam dávat, mám tu spoustu nezdařilých věcí, co se třeba neprodaly, takže pro sebe už zásadně nevyřezávám.

Inspirujete se i u jiných řezbářů? Máte nějaké vzory?

Zdroj: Archiv Marka PilařeTěch je spousta, jak v Česku, tak v zahraničí. Je to například Martin Kučera, v Boleslavi jsou jeho díla známa třeba díky Metalovému sympoziu, nebo Pavel Tryzna z Vrchlabí, který tam dělá nádherné betlémy. Ale koukám i jak to dělají v zahraničí. Na vynikající úrovni je řezbařina v Rusku nebo v Japonsku, dál se inspiruji třeba i v Americe.

Kde jsou vaše výrobky ke zhlédnutí?

Třeba v parku Štěpánka, kde jsem vyřezával sochy veverek, u nás doma v Rohatsku jsou rozmístěné různě po vesnici, no a potom na dalších místech, kde jsem přispíval v rámci různých sympozií a potom to tam zůstalo. Zrovna v tuto chvíli jsem vyrobil betlém pro obec Plužná, který bude slavnostně odhalen tento víkend. 

Jak k tvorbě přistupujete? Máte sochu už kompletně připravenou předem v hlavě, nebo se necháváte vést intuicí a nechat sochu vzniknout takříkajíc pod rukama?

Vždycky ke dřevu přistupuji už s nějakou hotovou představou, ať už mou, nebo zákazníkovou. Tomu pak přizpůsobuji výběr materiálu. Když má jít třeba o vodníka, co má nataženou ruku s lucernou, tak objíždím různé prodejny řeziva a sháním nějaký špalek, ve kterém už ten tvar vidím. Pak už si jen nakreslím plánek – u mě totiž platí většinou, že co zvládnu nakreslit, to zvládnu vyřezat.

Kolik času zabere řekněme jedna socha k betlému?

Je to různé, ale v průměru jsou to tak tři dny – ani ne celé, řežu spíše ve volném čase, jinak normálně pracuji jako kuchař.

Co se děje, když se při tvorbě třeba "utnete"? Můžete pak všechno rovnou vyhodit?

V tu chvíli musí člověk zapojit svou fantazii a nějak s tou chybou pracovat dál, třeba ji nějak využít, opracovat to okolo ní, jednou jsem musel úplně změnit postavení sochy, ale většinou se mi to podařilo zachránit. Jednou tedy, možná příznačně, se mi nepodařil Homer Simpson a už s tím zkrátka nešlo nic dělat – tak šel do kamen.

„Chytré“ jsou podle ocenění střední Čechy a město Kolín