Dodává, že ale srdeční záležitostí byl dárek z Vánoc. To když se jí od Ježíška dostalo kulatého rádia.
„Neumím si svoje dětství bez míče představit. Vlastně jsem všechny lumpárny prožívala s místní klučičí partou.
Můj o pět let starší brácha mě měl na starosti, no a když mě hlídal, musela jsem být platným členem party," zavzpomínala šéfová „střediskové" školy.
„S kluky jsme hráli fotbal a vyváděli mraky lumpáren, občas to odneslo nějaké to okno. Přiznávám, že i ty snížené známky z chování často visely ve vzduchu," dodává s omluvným úsměvem ředitelka.
Bezno je jejím rodným místem a život jinde si už asi ani neumí představit.
Zavzpomínala také na Vánoce, kdy se pod stromečkem objevilo kulaté „tuzexové" rádio.
„Pamatuji, jak rodiče nechali rádio kutálet od stromečku ke mně. Dnes už sice nefunguje, ale bylo úžasnou hračkou hodně dlouho," sní o Štědrém večeru desítky let zpátky.
Dnes si nedokáže představit život bez toho, že by byla „na druhé straně" pomyslné barikády mezi vychovateli a vychovávanými. Školu i školku v Bezně navštěvují žáci z širokého okolí  a denně jich většina dojíždí z jiných obcí.
„Děti se i dnes dopustí nejedné lumpárny. Je jen škoda, že si už asi ani neumí tak hrát, jako kdysi my. Rozhodně fotbalový míč mnohé ze školáků už v této době neuspokojí," dodává při svém vyprávění ředitelka Srbková.