Základní škola v Dukelské ulici v Mladé Boleslavi má nové vedení. Ředitelkou se stala Marcela Pavlíková. Boleslavskému deníku prozradila, s jakými plány na školu přichází.

Co se na škole s příchodem nové ředitelky změní?
Mám v plánu několik změn, které nemohou být realizovány ze dne na den. Je to dlouhodobý proces. Chtěla bych naplňovat koncepci, se kterou jsem šla do konkurzu na ředitelku školy. Má vize je taková, že bych chtěla v Mladé Boleslavi vytvořit školu, která bude školou inovativní. Podobných zařízení existuje po republice už několik. Chtěla bych dosáhnout toho, aby tato škola fungovala jako jedná velká komunita. Všichni zde budeme mít cíl, za kterým společnými silami půjdeme – jak děti, učitelé, tak i rodiče.

Takže ten váš cíl je…
Samozřejmě bychom měli dát zůstat školou, která bude dětem předávat informace. Tím by to ale rozhodně nemělo skončit. Absolvovala jsem řadu seminářů, kde jsem se také dozvěděla motto: Chtít po žácích víc, než jen prostou znalost. Tím se chci také řídit. Jak se totiž ukazuje, děti často získané informace neumějí v praxi použít. Svědčí o tom řada mezinárodních testů.
Chci se zasadit o to, aby škola nebyla jen „šprtáním“ informací, ale aby se zároveň rozvíjely další schopnosti a dovednosti dětí… Tím dalším cílem by mělo být zaměřit se na komunikaci – jak komunikovat mezi sebou, učiteli, rodiči, ale i organizacemi. Učitelé si často stěžují na to, že děti nerespektují jejich příkazy, jsou agresivní…

Existují metodické postupy, jak docílit pozitivních změn. Právě inovativní školy jasně ukazují, že to jde. Hodně se dá změnit používáním vhodných metod, postupů a komunikačních strategií. Jeden z úkolů, který před sebou nyní mám, je proškolit celý pedagogický sbor v otázkách „osobnostně – sociální výchovy“. Výrazně by nám měla pomoci v komunikaci učitelů s žáky, ale i žáků mezi sebou. Je to jedna z priorit, na kterou se chci zaměřit. Zkušenosti z jiných škol jsou takové, že se první výsledky projeví tak za dva až tři roky.

Jaké připravujete další změny?
Chtěla bych zde zřídit funkční žákovský parlament, jehož členy by si vybírali sami žáci. Každou třídu by zastupovali dva žáci, s nimiž bychom pak společně jednou za měsíc řešili jejich školní problémy. Já bych jim naopak řekla, co trápí pedagogy a společně bychom hledali cesty, jak vše vyřešit.
Nechci, aby zde žáci seděli a jen si stěžovali, ale abychom je rozhodně vedli i k odpovědnosti: „Ano, nelíbí se vám to a to, možná máte pravdu. Navrhněte řešení.“ Přínosné to bude pro všechny. Předáme jim kompetence, které pak budou potřebovat ve svém životě.

Každá třída by měla své zástupce. Asi to nebudou děti v první třídě, ale určitě nechci malé děti stavět stranou. Často je totiž podceňujeme, ale i ony chtějí říkat svůj názor. Od jednoho ředitele boleslavské školy vím, že o žákovský parlament mají zájem i žáci v druhých třídách. Své problémy by mohli žáci sdělovat i pomocí schránek důvěry, které bych zde také chtěla zřídit.

Schránky důvěry. Anonymním způsobem sdělování se jistě objeví nespokojenost s výukou některého z učitelů. Jakým způsobem budete něco podobného řešit?
Předpokládám, že to ze začátku bude většina takových stížností. Často děti nepochopí širší význam takové schránky. V první řadě chci říct, že žádný podnět nebudu házet do koše.
Fungovat to bude tak, že si s daným pedagogem pohovořím a se stížností ho seznámím. Hodně si budu považovat, když tam někdo dá podepsaný podnět. Takhle by to totiž mělo fungovat – mám-li nějaký názor, nebojím se ho říct, protože vím, že se mi nic nestane. V takovém případě bych celou záležitost řešila jak s učitelem, tak i s tím žákem. Všechny tyto podněty ze schránek důvěry budu řešit individuálně a velmi pečlivě vyslechnu všechny názory.
Chtěla bych také využívat hospitací ve třídě, kde se přesvědčím o tom, zda nejde ze strany žáků jen o mstu za špatnou známku.

V tuto chvíli se asi nabízí otázka – pokud se pod podnět žák podepíše, kdo všechno bude mít do schránek přístup?
Zprvu bych to jistě byla jen já. Uvidím, jak se to celé bude vyvíjet. Ráda bych také zmínila, že se chci pokusit získat pro spolupráci se školou do budoucna i psychologa, který by byl dětem k dispozici. Jistě by tak měl i co říct právě k problémům, které se mohou ve schránce objevit. S ním by si žáci mohli také domluvit schůzku a řešit s ním záležitosti týkající se nejen školy, ale třeba i rodinných či jiných problémů.

Co plánujete v oblasti zájmových kroužků?
Mám naplánovaný vznik školního klubu, který by mohly děti navštěvovat v odpoledních hodinách. Vedla jsem o tom diskusi s dalšími pedagogy. Líbila by se nám možnost, která by umožňovala spontánní aktivitu dětí. Ty jsou totiž často velmi „přeorganizované“ – od - do musí do školy, od - do musí do kroužku… Tento klub by pro ně byl ale volně otevřený. Když by některý z žáků chtěl, tak by přišel.

K dispozici by měli počítače, máme zde malý zrcadlový sál, kde by si mohli žáci zatančit či si jen pustit hudbu. Zajištěn by zde samozřejmě byl dozor. To nám ukládá i zákon. Nemusel by to být zrovna učitel, ale třeba některý z rodičů. Čas zde strávený by jim ale nebyl nijak organizován. Na pravidlech chování a provozu klubu bychom se domluvili společně s žáky. To je velmi důležité!

Myslíte si, že o to budou mít rodiče zájem?
To je další z cílů, které bych chtěla na škole realizovat – „vtáhnout“ do školy rodiče. Zkušenosti z jiných boleslavských škol jsou ale takové, že zájem až tak velký není. Určitě to bude těžký úkol, ale nechci to vzdát. Rodiče by tak dostali širší prostor také říct svůj názor a škole aktivně pomoci. Všechny jejich problémy chci řešit. Pokud zjistí, že jsem otevřená jejich názorům, jistě se bude spolupráce s nimi a školou zlepšovat.

Jak to v současné době vypadá s kapacitou školy?
Všechny ročníky budou v letošním roce otevřené. Kapacita školy není zcela naplněna, ale věříme, že do budoucna se bude počet dětí na naší škole zvyšovat. Ve třídě je průměrně 21 dětí. V první třídě ale bude školní rok zahajovat dětí 13. Toto vše umožňuje individuálnější přístup. Osobně si myslím, že aféra na konci minulého školního roku řadu rodičů od umístění dětí v této škole odradila. Byly totiž doby, kdy se otevíraly dvě první třídy.

Jaké máte plány po materiální stránce?
Urychleně chci modernizovat školu. V první řadě chci zasíťovat celou školu, aby v každém kabinetě byl počítač připojen na internet. Zrychlí se tak komunikace mezi učiteli a vedením školy. Umožní to individuální komunikaci mezi učiteli a rodiči a dětmi. Hotovo by mělo být do konce kalendářního roku. Dále už to jsou záležitosti pro pohodu prostředí – konkrétně jde o to, že škola potřebuje kompletní výměnu oken a zateplení celé budovy. To je ale otázka několika desítek milionů. Prostřednictvím zřizovatele žádáme o dotace z Evropské unie. Uvidíme…