Jedním z hostů, kteří horeckým studentům přijeli povyprávět o svém zaměstnání, byl i Radek Čajka, kynolog vězeňské služby. Práce ho zavedla i do nedalekých Jiřic, s tamní věznicí spolupracuje jako instruktor pro psovody. Prozradil nejen podrobnosti o výcviku psů, ale rozpovídal se i o tom, že dělat psovoda není jen zaměstnání. A bavit musí obě strany, psa i člověka. Jak se vlastně psi pro vězeňskou službu cvičí? Jednou z hlavních náplní jejich práce je vyhledávání drog, umět toho ale musí mnohem více.

Jak dlouho trvá výcvik psa, aby uměl všechno to, co jste dnes s kolegy předváděli studentům v Horkách?

Když to přeženu, výcvik vlastně trvá celý život. Pořád je totiž co ho učit. Ale dejme tomu, že kolem třetího roku je pejsek dostatečně vycvičen na to, aby mohl být ve věznici považován za zkušeného.

Kdy je dobré s výcvikem začít?

To se také hodně liší v tom, kdy je pejsek zakoupen. Platí to jako u dětí, čím dříve začneme, tím je to jednodušší. Jako malé štěně se sice učí lépe, ale stejně musíte počkat, až zvíře doroste.

Mluvil jste o tom, že vězeňská služba vykupuje psy, staré zhruba dva roky. Jaká je s nimi pak práce?

Tihle pejsci nastupují sice do služby dříve, ale práce je s nimi trochu obtížnější. Takhle velké zvíře už má své zlozvyky a specifické návyky, a výcvik musí být intenzivnější. K tomu slouží tříměsíční kurzy, z nichž pes odchází s prvním atestem pro vyhledání šesti základních druhů drog, což je marihuana, hašiš, kokain, heroin, extáze a pervitin.

A jak je to pak při vlastní práci, pes pracuje vždycky jen s jedním psovodem?

Praxe ve vězeňské službě v České republice je taková, že každý psovod má přiděleného jednoho, maximálně dva pejsky. Jsou to sice psi vězeňské služby, ale de facto jsou jeho. Když je psovod například na dovolené, tak ostatní kolegové mají možnost mu pejska maximálně tak vyvenčit. I když nevylučuju, že by se mohlo ve výjimečných případech stát, že v krizové situaci by mohl být pes přidělen jinému psovodovi, ale opravdu jen na krátkou dobu dejme tomu, že by byla nějaká velká akce, kde by bylo jeho služeb zapotřebí a psovod by byl nepřítomen.

Je tedy lepší, když má zvíře jen jednoho pána?

To rozhodně ano. Pes a psovod jsou vždycky tým, znají jeden druhého. Já nevím, co dělá kolegův pes, a on zase nezná reakce mého psího parťáka.

Vy jste dnes přišel s pejskem, který vypadá hodně mladě?

Zatím je to v tuhle chvíli můj soukromý pes, je mu teprve půl roku. Je to belgický ovčák, tedy plemeno, které teď vězeňská služba docela dost využívá, samozřejmě vedle německých ovčáků, které máme už dlouhá léta. Vězeňská služba vykupuje psy až od deseti měsíců věku, štěňata moc nechtějí, protože to je takový zajíc v pytli. Ve dvou měsících u toho psa nepoznáte, jestli bude šikovný a zdravý.

V deseti měsících už to poznat jde?

Zkušený komisař, který každé zvíře před přijetím prohlédne a vyzkouší, to pozná. Po chvilce je mu jasné, jestli je to zdravý jedinec, který má výrazný kořistnický pud a na tu práci ve věznici se hodí.

Znamená to, že vy svého psa cvičíte už odmala, a pak ho nabídnete vězeňské službě?

Je to tak, my psovodi jsme srdcaři a každý z nás si chce toho psa vybrat odmalinka a dát mu veškerou potřebnou péči. Ten pes pak pro nás dýchá, a je to oboustranné, já přilnu k němu a on ke mně. To je prostě něco, co ničím nenahradíte, a to i za tu cenu, že do toho vložím svoje peníze, svůj čas a zatížím tím samozřejmě svou rodinu. Ta tedy v mém případě pochopitelně souhlasí a je ráda, jinak by to ani nešlo. V deseti měsících ho nabídnu vězeňské službě k odkoupení nebo na zápůjčku, to už záleží na konkrétní domluvě.

A tím se ze soukromého psa stane vlastně váš kolega?

Dá se to tak říci, ano. Jeho jediným platem jsou ovšem ty granulky, které dostane. Žádné finanční náhrady za to nemáme, ale upřímně pes by to ani neocenil. Stačí mu dobré žrádlo a ta láska, kterou mu dáváme.

Mluvil jste o tom, že v jiřické věznici děláte instruktora pro vyhledávání drog. Jak se takový pes vlastně cvičí?

Hned na začátku musím podotknout, že občas panují nesmyslné mýty o tomto výcviku psů. Lidé se ptají, jestli psům drogu podáváme, aby ji pak byli schopni najít. To je samozřejmě úplná hloupost. Dovedete si představit, co by to se zdravím psa udělalo? Vězeňská služba skutečně nemá zájem na tom, dělat ze zvířat „feťáky", navíc by to bylo opravdu nákladné. Pes totiž nehledá drogu, ale svůj míček, milovanou hračku. Přesně tak výcvik probíhá a tak to pes vnímá.

Jak pes zareaguje, když najde drogu?

To je také individuální, záleží na tom, co ho jeho psovod naučil. Buď se u předmětu, v němž nepovolenou látku cítí, zastaví, někteří psi mohou zalehnout… Možností je víc.