Píše se rok 1918. Legionář Karel Knytl z Boleslavska svádí po boku svých bratrů tuhé boje na východní frontě první světové války. Na Ukrajině je ale zle raněn padajícím stromem. Přesto překonává za pomoci druhů útrpnou cestu na východ do Japonska, odkud se Čechoslováci vrací do Evropy. Tam v nemocnici v Čigasaki umírá.

Památku několika Čechů včetně rodáků z regionu byla minulý týden v Tokiu uctít česká delegace, jejíž součástí byl i předseda Jednoty Mladá Boleslav Československé obce legionářské Tomáš Pilvousek. Byl jedním z těch, kteří odhalovali českým hrdinům obnovený pomník.

Slavnostní odhalení obnoveného pomníku československých legionářů v Tokiu.

Pomník československých legionářů v Japonsku. Foto: Archiv ČsOL
 

Mají Japonci povědomí o existenci československých legií?
Ti, se kterými jsme měli šanci mluvit, příběh legionářů znají a zajímají se o něj. Obecně je japonský národ velmi tradiční a chápe význam tohoto památníku i naší návštěvy. Dějiny nejsou pro Japonce něčím, co patří pouze historikům. I v moderním a dynamicky žijícím Tokiu je tradicionalismus cítit všude.

Kudy vedla cesta legionářů, kteří cestovali přes Japonsko? Předpokládám, že šlo o návrat do vlasti východní cestou.
Přesně tak. Prakticky od konce roku 1918 až do roku 1920 proudily z přístavu ve Vladivostoku evakuační transporty čsl. jednotek. Nejprve se z Ruska stahovali těžce ranění a váleční invalidé, později pak i ostatní bojové útvary. V samém závěru války bylo velmi těžké obstarat lodě, které byly v důsledku válečných potřeb upraveny na bojové, a proto evakuace probíhala až do roku 1920. Cesta legionářů do osvobozené vlasti probíhala několika směry, z nichž většina směřovala právě přes Japonsko a Tichý oceán k americké pevnině nebo k Panamskému průplavu a přes Atlantik do Evropy. Některé transporty však směřovaly z Vladivostoku na jih, okolo Singapuru přes Indický oceán do Rudého a Středozemního moře.

Jak na tuto závěrečnou kapitolu války naši krajané vzpomínali a jak vnímali Japonce?
Ze vzpomínek je patrné, že se většina z nich velmi těšila domů, což je pochopitelné. Po několika letech bojů byla touha po domově silná, mnozí se však vraceli i s obavami, co se za těch několik let doma vlastně událo. Samotná cesta byla pro většinu legionářů něco naprosto fascinujícího. Musíme si uvědomit, že to byli ve většině případů mladíci, kteří před válkou příliš necestovali. Nyní se dostali do kontaktu s naprosto odlišnou kulturou, podmínkami i zvyky. Zpravidla na tuto cestu také nejraději vzpomínali. Proto, pokud se podaří zachránit nebo se někde dochovají památky po legionářích, jsou to ve většině případů suvenýry nebo pohlednice z cesty domů. Obzvláště Japonce vnímali velmi pozitivně pro jejich zdvořilost a pohostinnost. Velké množství legionářů vzpomínalo velmi pěkně i na péči japonských sestřiček.

Řeč nad hrobem Karla Knytla pronesl generál Štefánik. Bylo něco takového časté?
Úplně běžné to nebylo. Karel Knytl, rodák z Luštěnic, zemřel v Japonsku jako vůbec první legionář 17. října 1918. Jeho pohřeb o dva dny později se tak stal skutečně výjimečnou událostí. Nicméně já bych rád při této příležitosti zmínil ještě jednoho legionáře z našeho regionu, který zemřel v Japonsku. Je jím Antonín Havelka, rodák z Kláštera nad Jizerou. Ten také zemřel v japonské nemocnici na následky nemoci a celkového vyčerpání organismu 3. září 1919. Oproti Knytlovi byl však zpopelněn a jeho ostatky přivezeny zpět do Československa a nyní jsou uloženy na hřbitově v Mnichově Hradišti.

Jaký byl program vaší návštěvy?
Velmi napnutý. Na japonské letiště Narita jsme přistáli ve čtvrtek v 17 hodin, takže program začal druhý den. Odhalení obnoveného pomníku zemřelých legionářů proběhlo v pátek dopoledne na tokijském hřbitově Fuchu, načež jsme se přesunuli na jednání do výzkumného institutu a vojenského archivu NIDS (National Institute for Defence Studies), kde nám byly představeny zde uložené archiválie k legionářské problematice. To bylo opravdu velmi zajímavé. Poté jsme měli možnost vidět památník padlých, vojenské muzeum Yüshükan a v podvečer i svatyni Asakusa Sensoji. Večer pak také historické centrum Tokia a alespoň z dálky císařský palác a zahrady. V sobotu brzy ráno jsme se vraceli do Evropy.

Slavnostní odhalení obnoveného pomníku československých legionářů v Tokiu.

Místní dámy ochotně zapózovaly s částí české výpravy. Foto: Archiv ČsOL