Prošel boji o Tobruk a sloužil v RAF, letos by oslavil pětadevadesátku
Mnichovo Hradiště - Karel Stanislav Otta, rodák z Mnichova Hradiště, strávil celou druhou světovou válku bojem proti nepříteli. Letos si jeho osud město připomíná několika akcemi
Ve chvíli, kdy vypukla druhá světová válka, bylo Karlu Ottovi osmnáct let. Nebýt válečného konfliktu, který změnil nejen Evropy i celého světa, pravděpodobně by se z mladého učně stal zanedlouho zaměstnanec boleslavské automobilky. Osud tomu však chtěl jinak.
V březnu 1939 přijela do Československa německá armáda a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Řada mladých mužů tehdy odmítla přijmout to, že se okupantům nebude klást odpor a raději opustila svou vlast, aby za její svobodu bojovala v zahraničních armádách. To byl právě případ i Karla Otty a jeho přítele Josefa Kočího, rovněž z Mnichova Hradiště.
Dvojice už v říjnu 1939 překročila hranice a zamířila do polského Krakova, kde oba mladí muži dobrovolně vstoupili do armády. Když pak Sovětský svaz část Polska obsadil, dostali se do zajetí. Jenže Německo ve své rozpínavosti porušilo pakt o neútočení a napadlo SSSR. Otevřela se východní fronta a Karel Otta stejně jako další českoslovenští vojáci dostal konečně možnost začít bojovat za svou vlast a její svobodu.
Otta i Kočí byli zařazeni do nové jednotky pod vedením generála Klapálka a tehdy ještě kapitána Ludvíka Svobody. Celý sbor byl v dubnu 1941 nasazen do bojů na Blízkém východě, do Palestiny a Libanonu. Zatímco část sboru se po skončení bojů v této oblasti vrátila se Svobodou k Buzuluku, druhá část pod vedením Klapálka přešla pod britské velení v Haifě na severu dnešního Izraele.
Po výcviku byli oba Hradišťáci přiděleni k 11. pěšímu praporu. Tehdy Karel Otta utrpěl své první vážné válečné zranění. V prosinci 1941 najel během přesunu, kdy řídil jeden z automobilů, na minu. Výbuch jej zranil ve tváři, na levém uchu, levou ruku mu zlomil. Následovala tedy rekonvalescence a po ní převelení do Tobruku k britsko-polské armádě a 500. protiletadlovému praporu. Zde se Otta navždy rozloučil se svým druhem, s nímž sdílel od začátku války společné útrapy Kočí tu padl během stráže při leteckém útoku.
Ottu v Africe nic nedrželo, a tak využil probíhajícího náboru do britského letectva. V říjnu 1942 odcestoval do Anglie ke zkouškám, po jejichž úspěšném složení a absolvování základního výcviku byl v lednu 1943 zařazen do britského letectva Royal Air Force k 311. bombardovací peruti. S cestováním po světě však ještě nebyl konec. Jednadvacetiletého Ottu čekala cesta za oceán. V Kanadě absolvoval další speciální výcvik, po němž začal zastávat post předního střelce a navigátora. Velitelem jeho letounu byl Vladislav Slánský z Mladé Boleslavi, tedy takřka soused.
V boji proti německým nacistům Otta pokračoval v Biskajském zálivu, v němž s dalšími vojáky sváděl boje nejen s německými letadly, ale i ponorkami napadajícími anglo-americké konvoje. Po spojenecké invazi a ústupu německé armády se účastnil rovněž náletů na strategické cíle v Německu. Při tom posledním byl vážně zraněn - zpráva hovoří o pětatřiceti poraněních od střepin a průstřelů.
Ani tím však pro Ottu válka neskončila. Po ozdravném pobytu na Floridě (kde se mimo jiné seznámil se svou budoucí ženou, dívkou slovenského původu) se na palubu letadla vrátil a pomáhal Američanům pronásledovat německé ponorky u Baham.
Do vlasti se vrátil už jen na chvíli. Po letech odloučení se znovu setkal se svou matkou, kterou Němci čtyři roky drželi v koncentračním táboře, když se dozvěděli, že její syn bojuje v řadách britského letectva. Do civilu byl propuštěn jako rotmistr v záloze.
Za svou službu byl Karel Otta ověnčen Medailí Za chrabrost, Za zásluhy II. stupně a vyznamenán byl i Čsl. válečným křížem 1939. Po převratu mu byla odňata vojenská hodnost, to už žil v USA. Po sametové revoluci se dočkal rehabilitace a povýšení do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Zemřel v roce 1995.
Na počest svého rodáka uspořádalo Mnichovo Hradiště v pondělí, v předvečer jeho nedožitých 95. narozenin, promítání snímku Nebeští jezdci o československých letcích v RAF, Klub vojenské historie 276th Sqdn (reenacted) RAF na 15. srpna připravuje vernisáž tematické výstavy věnované opět československým letcům a 2. září, v den, kdy skončila druhá světová válka, bude Karlu Ottovi na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.