Ve chvíli, kdy vypukla druhá světová válka, bylo Karlu Ottovi osmnáct let. Nebýt válečného konfliktu, který změnil nejen Evropy i celého světa, pravděpodobně by se z mladého učně stal zanedlouho zaměstnanec boleslavské automobilky. Osud tomu však chtěl jinak.

V březnu 1939 přijela do Československa německá armáda a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Řada mladých mužů tehdy odmítla přijmout to, že se okupantům nebude klást odpor a raději opustila svou vlast, aby za její svobodu bojovala v zahraničních armádách. To byl právě případ i Karla Otty a jeho přítele Josefa Kočího, rovněž z Mnichova Hradiště.

Dvojice už v říjnu 1939 překročila hranice a zamířila do polského Krakova, kde oba mladí muži dobrovolně vstoupili do armády. Když pak Sovětský svaz část Polska obsadil, dostali se do zajetí. Jenže Německo ve své rozpínavosti porušilo pakt o neútočení a napadlo SSSR. Otevřela se východní fronta a Karel Otta stejně jako další českoslovenští vojáci dostal konečně možnost začít bojovat za svou vlast a její svobodu.

Otta i Kočí byli zařazeni do nové jednotky pod vedením generála Klapálka a tehdy ještě kapitána Ludvíka Svobody. Celý sbor byl v dubnu 1941 nasazen do bojů na Blízkém východě, do Palestiny a Libanonu. Zatímco část sboru se po skončení bojů v této oblasti vrátila se Svobodou k Buzuluku, druhá část pod vedením Klapálka přešla pod britské velení v Haifě na severu dnešního Izraele.

Po výcviku byli oba Hradišťáci přiděleni k 11. pěšímu praporu. Tehdy Karel Otta utrpěl své první vážné válečné zranění. V prosinci 1941 najel během přesunu, kdy řídil jeden z automobilů, na minu. Výbuch jej zranil ve tváři, na levém uchu, levou ruku mu zlomil. Následovala tedy rekonvalescence a po ní převelení do Tobruku k britsko-polské armádě a 500. protiletadlovému praporu. Zde se Otta navždy rozloučil se svým druhem, s nímž sdílel od začátku války společné útrapy Kočí tu padl během stráže při leteckém útoku.

Ottu v Africe nic nedrželo, a tak využil probíhajícího náboru do britského letectva. V říjnu 1942 odcestoval do Anglie ke zkouškám, po jejichž úspěšném složení a absolvování základního výcviku byl v lednu 1943 zařazen do britského letectva Royal Air Force k 311. bombardovací peruti. S cestováním po světě však ještě nebyl konec. Jednadvacetiletého Ottu čekala cesta za oceán. V Kanadě absolvoval další speciální výcvik, po němž začal zastávat post předního střelce a navigátora. Velitelem jeho letounu byl Vladislav Slánský z Mladé Boleslavi, tedy takřka soused.

V boji proti německým nacistům Otta pokračoval v Biskajském zálivu, v němž s dalšími vojáky sváděl boje nejen s německými letadly, ale i ponorkami napadajícími anglo-americké konvoje. Po spojenecké invazi a ústupu německé armády se účastnil rovněž náletů na strategické cíle v Německu. Při tom posledním byl vážně zraněn - zpráva hovoří o pětatřiceti poraněních od střepin a průstřelů.

Ani tím však pro Ottu válka neskončila. Po ozdravném pobytu na Floridě (kde se mimo jiné seznámil se svou budoucí ženou, dívkou slovenského původu) se na palubu letadla vrátil a pomáhal Američanům pronásledovat německé ponorky u Baham.

Do vlasti se vrátil už jen na chvíli. Po letech odloučení se znovu setkal se svou matkou, kterou Němci čtyři roky drželi v koncentračním táboře, když se dozvěděli, že její syn bojuje v řadách britského letectva. Do civilu byl propuštěn jako rotmistr v záloze.

Za svou službu byl Karel Otta ověnčen Medailí Za chrabrost, Za zásluhy II. stupně a vyznamenán byl i Čsl. válečným křížem 1939. Po převratu mu byla odňata vojenská hodnost, to už žil v USA. Po sametové revoluci se dočkal rehabilitace a povýšení do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Zemřel v roce 1995.

Na počest svého rodáka uspořádalo Mnichovo Hradiště v pondělí, v předvečer jeho nedožitých 95. narozenin, promítání snímku Nebeští jezdci o československých letcích v RAF, Klub vojenské historie 276th Sqdn (reenacted) RAF na 15. srpna připravuje vernisáž tematické výstavy věnované opět československým letcům a 2. září, v den, kdy skončila druhá světová válka, bude Karlu Ottovi na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.