Bělský potok přivítal více než dvanáct stovek nových „obyvatel" s klepety. „Takové množství raků se ještě do bělského potoka nevpouštělo. Zatímco před čtyřmi lety tady našlo útočiště kolem stovky raků, letos jich je podstatně víc, ale zase jsou to úplná miminka," řekl nám Dušan Hybner, šéf místního rybářského svazu.

Jak jsme se dozvěděli, raci do Bělé přicestovali ze Žlebů, odkud pocházejí, ale odchovaní byli na fakultě rybářství vod Jihočeské univerzity. Bělský potok je velmi čistý, a tak se tady rakům dobře daří. I ti, co se zde usídlili v roce 2009, žijí na stejném místě dodnes. Krásně důvod výsadby definoval právě Dušan Hybner.
„Nemůžeme z místního potoka jen lovit pstruhy, tedy brát přírodě, ale musíme jí také něco vracet. A tohle je jeden ze způsobů, jak to udělat."

A co bude s raky, kteří v potoce přežijí? Až dospějí, budou se zkoumat. K tomu by mělo dojít zhruba za tři roky. „Ano, za tuto dobu by se měli začít rozmnožovat a šířit jak po proudu, tak proti proudu.  V Bělé je pro raky naprosto ideální prostředí," uvedl  Pavel Kozák, ředitel výzkumného ústavu rybářství a hydrobiologie  z Českých Budějovic.

Kritérií, aby v bělském rybníce mohli raci být vůbec vypuštěni, a měli šanci na přežití, je hned několik.
Bělský potok je unikátním a jediným tokem tohoto typu v celém Středočeském kraji. Navíc je také jediný, který dostal výjimku od ministerstva životního prostředí. „Čistý potok, dostatečně členité dno a okraje,  aby nebylo v místě, kam raky umístíme, příliš velké množství predátorů. Nebezpečný je pro ně norek nebo vydra. Rozhodně bychom si nedovolili vypustit raka někam, kde bychom dopředu věděli, že nemá šanci na přežití," uvedl jednoznačně Pavel Kozák.

Rak jakožto ohrožený druh by se tak mohl začlenit do potravního řetězce, a jak odborníci tvrdí,  pokud přežije, ukáže to také na kvalitu vody. Vědci ale zkoumají raky rovněž z hlediska genetického. „U raků, kteří vznikli například z několik desítek generačních chovů raků, nás zajímá jak se chovají a jak se rozmnožují. Jestli se, laicky řečeno, nerozmnožují příbuzní raci a podobně. Zatím se nám ale ukazuje, že k ničemu takovému u nich nedochází," míní Pavel Kozák.

Na moji následnou otázku, zda jsou raci nebezpeční, se pánové z ústavu jen pousmáli. Prý by to byla obrovská náhoda, pokud by klepetem stiskli. Raci do Bělé přijeli z vody teplé původně asi dvacet dva stupňů, postupně jim byla ale snižována na patnáct, aby je připravili na přechod.  Voda vpotoce, do něhož byli vypouštěni, měla asi osm stupňů.

A kdo vlastně za to, že v Bělé raci jsou, může? „Když jsem začal pracovat na povodí, toužil jsem po tom, aby raci mohli žít v bělském potoce. Čtyři roky jsem se o to snažil a povedlo se. Ona je to vlastně určitá prestiž, když my, místní rybáři, můžeme říct, že tu máme raky, tedy rovná se čistou vodu," uzavřel Dušan Hybner s úsměvem.