Je tomu přes půl století od rozorání mezí a scelení polí do jednolitých lánů, od masivní drenáže a odvodňování krajiny a dalších neduhů, za něž je minulý režim právem pranýřován. Často se tím ale zastírají problémy dnešní.

Posledních třicet let prakticky žádnou nápravu nepřineslo. A další nesčetné hektary přírody pozřela pod heslem „rozvoje“ výstavba skladišť, parkovišť, supermarketů a architektonicky nepasujících katalogových domů, které navíc často nenávratně zhyzdily tvář venkova.

Situace je dnes taková, že se i druhy, dříve považované za všední, zcela vytrácí. Rudolf Jíra, předseda Okresního mysliveckého spolku a myslivec s téměř šedesátiletou zkušeností, měl možnost změny pozorovat takříkajíc z první ruky. „Obavy o stav přírody a o vliv špatného hospodaření na ni tu byly již od padesátých let. A to ještě nikdo netušil, kam situace dojde dnes,“ předeslal Jíra.

Podle něj z přírody mizí i dříve běžné druhy. Třeba koroptev už je prý dávno ohroženým druhem – a to stará zemědělská poučka praví, že bez koroptví není zemědělství. „Ubývá ale i zajíců, a to velmi dramaticky – za posledních pár desetiletí to zde na okrese odhaduji tak na sedmdesátiprocentní pokles, v sedmdesátých letech se jich na Mladoboleslavsku zastřelilo 28 tisíc, dnes to bývá tak padesát kusů. A i to je na můj vkus vzhledem k panující situaci zbytečně moc,“ poznamenal Jíra.

Podle něj je jednou z největších příčin současného stavu věcí současný způsob zemědělství – chemické postřiky a nevhodná skladba plodin, těžká technika a vůbec krátkozraká posedlost rychlým a okamžitým výdělkem. Katastrofální je i strojní sečení luk, obzvláště v této době, kdy se na nich vyskytují mláďata, která většinou nemají šanci uprchnout. Další zvěř padá za oběť motorismu, čím dál častěji je také štvána volně pobíhajícími psy, které si majitelé nehlídají.

Své má ke stavu přírody co říci i Odbor životního prostředí na místním magistrátu. „Současný způsob hospodaření v režimu současné státní politiky má zcela devastující vliv na vodní režim, krajinu a biodiverzitu. Současné zemědělství poškozuje nevratně životní prostředí a stát jej za to odměňuje dotacemi. Jsou samozřejmě výjimky, ale směrování je jednoznačné, důsledky katastrofické,“ přetlumočila mluvčí Šárka Charousková stanovisko odboru.

Chyby nejsou ale pouze systémové, svůj podíl viny nese téměř každý. „Všichni chtějí pěkné prostředí, přírodu, koupací vody, ale také požadují po samosprávách parkování, asfaltové cyklostezky, chtějí bazény na svých zahradách a studny na svých pozemcích, vadí jim, když se hnojí statkovými hnojivy, neboť to zapáchá, stěžují si dokonce na stromy u parkovacích ploch, protože na nich sedí ptáci a kálí na auta. To je jen několik postřehů z místní praxe,“ podotkli ve svém prohlášení zaměstnanci odboru a zdůraznili, že je třeba dojít ke změnám.

„Pokud je hospodářský růst závislý na záboru zemědělské půdy, pokud je územní rozvoj obcí v podstatě pouze expanzí zástavby do volné krajiny, pokud musíme v rámci kvót biopaliv veškerou dřevní hmotu vozit do vzdálených energetických zařízení, pokud si budeme myslet, že cyklista i chodec potřebují k pohybu v krajině asfaltové stezky, tak se nemůže nic zlepšit. Životní prostředí ale nemůže být stále na posledním místě,“ dodali.

Rudolf Jíra v této souvislosti připomněl, že červen je již od konce padesátých let měsícem myslivosti a ochrany přírody. V této době, kdy zvěř vyvádí mladé, by měl člověk na přírodu zvláště pamatovat. „Nedotýkat se zdánlivě opuštěných srnčích, zaječích a dalších mláďat, omezit pohyb ve vysokých travinách, kde by se mohla vyskytovat, hlídat psy. Před každým sečením by měli lidé louky nejprve projít a zvěř vyplašit. I tak zdánlivě málo může pomoci,“ zdůraznil.