O čem je řeč? O poslední tiskové konferenci na mladoboleslavské radnici. O setkání novinářů s vedením města. Koná se pravidelně každý pátek. Většinou. Na konferenci si zástupci města povídají v podstatě to, co chtějí, a novináři se ptají na to, co chtějí. Taková výměna názorů. Dalo by se říci žádný stres. Skoro idylka.

A v pátek, dva dny před Štědrým dnem, se nedalo očekávat, že by poklidná vánoční idylka byla něčím a nějak porušena. Narušena. Tak jsme byli pozváni na snídani.

Vedení města – primátor Raduan Nwelati, náměstkové Zdeňka Veškrnová, Jiří Bouška a Daniel Marek, si povídají. To, co chtějí. Tentokrát by se dalo říci, že povídají tak, že to novináře moc nezajímá. Většinu svých slov věnují tomu, že se chválí, jak bylo vše prima, jak bude vše prima a děkují jeden druhému za práci. Férové je podotknout, že primátor Nwelati jednu chvíli říká: „Já jsem se s kolegy na děkování nedomluvil.“

Tři čtvrtě hodiny chválení končí. Jsou pochváleny vánoční trhy s ruským kolem, kam denně přišly už tisíce lidí. Byl pochválen projekt Vánoční přání. A vyzdvihnuta je i charitativní večeře, která se uskuteční po setmění den před Štědrým dnem. V sobotu. 

Je čas, aby se novináři ptali. Krátce dojde na investice, uzavírky v dopravě, stočné a vodné a nové autobusy. A pak se ptám já.

Následné otázky a odpovědi jsou přepsány tak, jak zazněly. Jen jsou pokráceny, protože by čtenář patrně usnul.

Macek: Já bych se ještě vrátil k vánočním trhům ze začátku tiskovky. Vy jste se tady hezky pochválili, což je fajn, lidé chodí, máte už promyšlené, jak to bude příští rok, protože přece jen dost věcí jste dělali na poslední chvíli. Ruské kolo na poslední chvíli, vánoční pošta také a vánoční charitativní večeře také. K té večeři se zeptám, to mi není vůbec jasné. Jestli byste mohli k tomu pár slov říci.
Nwelati: To se nechte překvapit, přijďte v sobotu a dostanete řízek. Já vás chci donutit k tomu, abyste tam přišel.

Macek: Kolik máte připravených charitativních večeří? A jak ta večeře bude vypadat? Co za těch 55 korun dostanu?
Nwelati: Budete mít na výběr smaženou rybu, řízek kuřecí nebo vepřový, k tomu bramborový salát.

Macek: Kolik máte připraveno jídel?
Nwelati: To uvidíme.

Macek: Kdo vám jídlo připravuje?
Nwelati: Tu informaci vám taky zítra řekneme.

Macek: V čem spočívá ta charita? To znamená, já tam přijdu, zaplatím 55 korun za jídlo, to bude asi tak nějak výrobní cena. Ale charita je, že něco někomu dám. Vy dáte něco do dětského domova v Krnsku. Ale co jim dáte? Peníze? Zbytek toho jídla?
Nwelati: Nechte se překvapit.

Macek: Děkuji vám za nabídku kávy, to bylo příjemné, pak se ještě zeptám, do kdy chcete obejít dvě stě ulic. (Primátor při své úvodní řeči řekl, že Boleslav má přes dvě stě ulici a on je všechny nezná, ale chce je obejít, aby je poznal a věděl, jak to tam vypadá)
Nwelati: Mezi svátkama.

Macek: Letošníma?
Nwelati: Ano. Víte, já pracuju docela intenzivně.

Macek: Ještě kdybyste odpověděl konkrétněji, to bych byl docela radši.
Nwelati: Co?

Macek: Na tu charitativní večeři. Já nejsem s odpovědí spokojenej. Nevím, jestli nejsme v divadle. Nezlobte se, ale vy vyhlásíte charitativní akci.
Nelati: Ano.

Macek: A mně připadá, že nevíte, co bude.
Nwelati: Nechte se překvapit. Těch informací máte tolik, já nevím, proč si stěžujete?

Macek: Já si nestěžuji. Já se normálně ptám. Řekl jste, ať se ptáme. Chci svým čtenářům dát vědět, jakým způsobem by mohli přispět na charitu, na děti z dětského domova.
Nwelati: Napište, ať přijdou a budou moci přispět na charitu.

Macek: Tak vám mockrát děkuji za odpověď.
Nwelati: Opravdu je pozvěte, ať přijdou přispět na charitu.

Macek: Počítáte s tím, že příští rok bude instalováno opět ruské kolo?
Nwelati: Možná jo a možná větší.

Macek: Do kdy budete přijímat vánoční přání od občanů a budete nějak veřejně vyhlašovat přání? (v předchozí řeči primátor vysvětlil, že přání na radnici vyselektují na realizovatelná a nerealizovatelná a s různými společnostmi a organizacemi a firmami ve městě se pak přání pokusí splnit)
Nwelati: Nebudeme z toho dělat divadlo před někým. Informaci, kolik jich přišlo, jaká témata, zda jsou splnitelná či nesplnitelná, vám dáme, ale abychom dělali divadlo pro novináře, to ne.

Macek: Nemyslel jsem divadlo, myslel jsem spíše, abychom věděli, jaká přání lidé mají.
Nwelati: To dostanete. Bude se to přijímat do konce adventního času. Bude se to dávat do osudí. To, že se některé věci dělají na poslední chvíli, to je pravda. Že se udělá taková velká akce, to bylo rozhodnutí koncem léta. Snažili jsme se to zrealizovat a bylo to v krátkém čas a výsledek je fantastický. Všem lidem, kteří se na tom podíleli, bych chtěl poděkovat. Já se pamatuji, jsem tady jedenáct let, ale nikdy se v Mladé Boleslavi po šesté hodině nepohybovalo tolik lidí. 

Macek: Já nekritizuji vánoční trhy, mně se to dokonce líbí, ale chci se zeptat na to, že – a už jste to někde řekl - budete spolupracovat s nějakými designéry, architekty, prostě lidmi, kteří koukají na estetično. Aby to bylo příště ještě vylepšeno.
Nwelati: To určitě. Ale zase na druhou stranu, abychom utráceli za architekta, který bude chtít deset tisíc za to, že vám tady navrhne na který stromeček co dát, to určitě ne. To ty peníze raději přidám na tu charitu. A že děláme něco za pochodu, ano, to je pravda. My jsme takovou návštěvnost nečekali. Protože je tak velká, snažíme se to ještě zatraktivňovat.

Macek: Kdybyste nám řekli něco bližšího o charitativní večeři, tak by toho mohli lidé více vědět. Takhle, bohužel, nevím, co budou dražit, protože se povídá, že se bude něco dražit.
Nwelati: Tak tam přijďte.

Macek: Nejde o nás, ale chceme, aby tam přišli lidi. Přijďte a budete něco dražit…
Nwelati: Zvědavost je největší lákadlo.

Macek: Myslíte si, že novináři napíší, že jste nic neřekl?
Nwelati: Ne.

Macek: Já to napíšu. A v kolik začne vydávání večeří?
Nwelati: Oficiálně od 18 hodin. Ale když bude zájem, začneme operativně vydávat dříve.

Macek: Dobře to děláte.
Nwelati: Myslíte si, že není dobré na místě operativně reagovat? Budeme mít několik výdejních míst, protože by tam byla velká fronta. Platit se to nebude u stánku, ale lístek si koupíte jako na tombole v kulturáku, v areálu se budou prodávat lístky a vy si přijdete s lístkem pro jídlo. 

Macek: Slyšel jsem, že budete mít připraveno pět tisíc řízků.
Nwelati: Až pět tisíc.

Macek: Kdo to zaplatí?
Nwelati: To bude za výrobní cenu a zaplatíme jen to, co spotřebujeme.

Konec tiskovky, loučíme se a podáváme si ruce, přejeme si klidné svátky: „Napište klidně, že primátor je blbec, klidně to napište,“ několikrát tvrdošíjně opakuje Raduan Nwelati. Jeho přání mu splňuji hned na začátku článku. Když jsou ty Vánoce, dám to klidně i do titulku.

Možná je primátor Nwelati prozíravý. A já jsem mu jen sedl na lep. Přesně tenhle článek toužil, aby vznikl. A zatím se mu to nepodařilo. Pořád jen seriózní informace. A tady konečně má šanci prorazit i jiným stylem. Tak trochu life style. Podařilo se mu to. Bohužel, stín nepřipravenosti a nejistoty ve mně přetrvává. I tak přeji, aby charitativní večeře dopadla dobře, aby se řízků prodalo co nejvíce. I když jsem nezjistil, jak to je v tom základu – jak je to všechno placeno. Asi je to moje chyba. Jsem novinář, měl bych to zjistit.

Věřím, že nějaký výtěžek z večeře bude. Proto, aby dětem v krnenském dětském domově bylo prostě lépe. Příjemně. Více, než bylo mně na tiskovce v pátečním ránu. Možná by si ale i primátor přál, aby mu bylo příjemněji a novináři pokládali vhodnější otázky než já. Jen netuší, jak to udělat. Tak zkusil tuhle variantu.

Možná to je ale jen tak, protože nápad s charitativní večeří vznikl na začátku týdne, že prostě ještě v pátek nebylo vše jasno. V tu chvíli by stačilo jen chlapsky vše přiznat.

Věřím, že to bude pecka, o které se dozví celý svět. A vím také to, že názor Boleslaváků, kteří dočetli až sem, na primátora Raduana Nwelatiho se nezmění. Ti, co ho milují, budou k němu cítit lásku i nadále. Ti, co mu nemohou přijít na jméno, setrvají ve svých pocitech také.

Nutno ještě podotknout, že na předvánoční snídani spojené s tiskovou konferencí dostali novináři občerstvení – mohli jsme si vybrat kávu nebo čaj, na stole byl pro každého chlebíček a nakrájené ovoce. Vánoční dárek byl v podobě láhve bílého. Mám ji na stole.

Při odchodu jsem si podal ruku i s náměstkyní primátora Zdeňkou Veškrnovou. „Vy jste nějakej negativní,“ podala mi ruku. „Negativní?“ zarazil jsem se. „Jojo, negativní,“ trvala na svém paní Veškrnová. A já neměl sílu se jí zeptat, jestli ona neví, jak to vlastně s tou charitativní večeří je…