V čele oddělení klinické biochemie stojí Blanka Francová, která v rozhovoru vysvětluje, co všechno se tady zkoumá. Přestože jen málokdo tohle oddělení navštívil osobně, dříve či později se tu „potkají" s každým pacientem. Množství vzorků, které denně projde rukama laborantů, je skutečně úctyhodné.

Co si má člověk pod názvem oddělení klinické biochemie vlastně představit?

Naše oddělení patří mezi takzvaný laboratorní komplement. To znamená, že to je pracoviště plné laboratoří, v nichž se nacházejí přístroje a analyzátory. Kromě toho pod nás spadá lipidová ambulance, kterou vede pan doktor Švehla, a pak máme samozřejmě odběrové ambulance. Centrální pracoviště je tady ve nemocnici, další dvě detašovaná pracoviště jsou v Mnichově Hradišti a v Benátkách nad Jizerou. U každého pracoviště je odběrová ambulance.

Sváží se k vám tedy vzorky z celého okresu?

Přesně tak, v rámci nemocnice je zorganizovaná svozová služba, takže svážíme vzorky krve a moči od praktických a specializovaných lékařů z celého regionu. Když vám tedy vezmou někde na Boleslavsku krev, z devětadevadesáti procent skončí tady u nás. Máme smlouvu zhruba se 120 lékaři, a ti jsou buď napojeni na zmíněnou svozovou službu, nebo nám své pacienty posílají přímo na odběry.

Kolik lidí se tady o vzorky stará?

Je to třiatřicet zaměstnanců, z toho je sedm zdravotních sester, dva lékaři, čtyři vysokoškoláci a asi dvě desítky laborantek. Naše oddělení je totiž více o chemii než o medicíně, přesto je ale její nedílnou součástí.

Jak si tedy jako laik mám představit chod vašeho oddělení?

Nejpodstatnější jsou u nás přístroje. Pokud to mám v kostce shrnout, gro naší práce a provozu se odehrává ve dvou laboratořích, kde jsou dva analyzátory, do nichž se vloží zkumavky a ony po určité době (podle toho, jaký repertoár metod navolíte) vydají patřičné výsledky pro lékaře. tomu předchází zmíněná preanalytická část, tedy vzorek se musí někde odebrat, dopravit sem k nám, označit, stočit tedy připravit z něj ten vlastní materiál, který my pak analyzujeme.

Kolik vzorků průměrně vyšetříte v průběhu jednoho dne?

Je to zhruba sedm set pacientů z našeho centrálního pracoviště tady v nemocnici, ale počet vyšetření se různí. Záleží na tom, zda vyšetřujeme jen krev, nebo i moč. K tomu ale musíme připočíst další asi stovku vzorků z Hradiště a tak osmdesát z Benátek. Pak ale děláme i glykémie pro naše lůžková oddělení, těch je taky asi sto denně.

Zmínila jste zajímavou věc, označování jednotlivých zkumavek tak, aby byly nezaměnitelné. Může se stát, že k záměně i přesto dojde?

Teoreticky je to nemožné, v praxi je možné ledacos. Nicméně mohu říci, že to riziko je úplně mizivé. Právě kvůli tomu používáme několikastupňovou důslednou kontrolu. Už když se k nám pacient na odběr dostaví, na základě rodného čísla vygenerujeme na žádanku štítek, který je nalepen zároveň i na zkumavku, a pořád se kontroluje, zda štítky na všech vzorcích i žádankách sedí.

Pamatujete si osobně nějaký případ, kdy k záměně stejně došlo?

Pořád jsme jen lidé, absolutně se chybám ubránit ani nejde. Takže ano, pamatuji. K záměně však nedošlo u nás ani na žádném našem odběrovém místě, ale u jednoho z praktických lékařů. Chyba byla už na začátku, kdy pacientovi vygenerovali špatný štítek. Dva lidé měli tuším stejné jméno, a štítek byl vystaven na toho nesprávného. Nicméně přišli na to včas, takže pacienta to nijak nezasáhlo.

Jaká vyšetření děláte nejčastěji?

Záleží na tom, co daný lékař zrovna provádí, pokud se jedná o preventivní prohlídku, je spektrum testů nadiktované pojišťovnou. Kromě toho je to u praktiků většinou kreatinin, jaterní testy, hlídá se i štítná žláza…

Provoz je u vás permanentní?

Je to tak, pracujeme nepřetržitě, i když ne na všech strojích. Máme denní provoz, který začíná kolem půl šesté ráno a trvá do tří hodin odpoledne. Pak začíná režim pohotovosti, kde sice postupujeme úplně stejně jako v případě denního provozu, ale všechna vyšetření neděláme, na některá se musí počkat buď do rána, nebo do doby, kdy se shromáždí dostatečné množství vzorků se stejným požadavkem. To platí třeba i v případě, že vyšetřujeme zvířecí vzorky. V průběhu pohotovosti děláme klasickou biochemii, tedy enzymy, lipidy, kardiální markery… Onkomarkery a hormony ale skutečně vyšetřujeme jen v denním provozu.

To mě zaujalo, že vám vozí i vzorky zvířat? Co na nich vyšetřujete?

Ano, veterináři přece také zkoumají biochemii svých pacientů. Je pravda, že na rozdíl od lidí nevíme, jaké mají zvířatům vycházet hodnoty, takže to posíláme zpátky, aniž bychom tušili, jak na tom zvířecí pacient je.