Jan Šverma, rodák z Mnichova Hradiště, kterého až do roku 1992 připomínala na zdejším náměstí socha. Jan Šverma – český novinář, komunistický politik či manžel komunistické političky a funkcionářky Marie Švermové. Jan Šverma, spolupracovník tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda či generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského.

Jan Šverma je zkrátka kontroverzní osobou, která protíná moderní české dějiny zhruba od poloviny třicátých let až do své tragické smrti, která ho potkala téměř přesně před sedmdesáti lety při přechodu hory Chabenec v Nízkých Tatrách na Slovensku.

I přesto na něj v Mnichově Hradišti nezapomněli. Zprvu sice organizátoři – muzeum a radnice – přistupovali k diskusi veskrze s rozpaky, nakonec se ukázalo, že zbytečně. Debata na téma „Jan Šverma národní hrdina?" zaplnila mnichovohradišťské kino do posledního místa. Návštěvníci napříč generacemi seděli i na schodech.

A debata o člověku, který mezi lidmi získal komunistickou nálepku, byla skutečně na úrovni. Švermův život z pódia připomínaly samé kapacity – Zdeněk Doskočil z Historického ústavu Akademie věd ČR, Jaromír Jermář, senátor a historik Muzea Mladoboleslavska, Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, Jiří Křesťan z Národního archivu ČR a nechyběl ani Jakub Rákosník z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S úsměvem na rtech je z hlediště poslouchala také Bedřiška Kopoldová, vnučka Jana Švermy, která ale svého dědu vzhledem k tragické události neměla možnost poznat osobně.
Historikové se slova chopili ale až poté, co na plátně dozněl krátký záznam zachycující státní pohřeb Jana Švermy. Jak vysvětlil Václav Holas z městského muzea, šlo o unikátní film, jehož záběry pravděpodobně ještě nikdo neviděl. Je ale možné, že určité útržky byly použity do jiných státních filmů.

Unikátní snímek

„Snímek popisuje celý průběh pohřbu, který začínal v sokolovně. Po vojenských poctách se průvod, kterého se zúčastnily špičky tehdejšího politického života, jako Zdeněk Nejedlý, Rudolf Slánský či Klement Gottwald, přesunul k rodnému domu Jana Švermy, tedy před dnešní základní uměleckou školu. Odtud se vydal přes náměstí do Jiráskovy ulice, kde zabočil na hřbitov a skončil u rodinné hrobky," uvedl k němému snímku Václav Holas, který má v muzeu na starosti mimo jiné sbírkové předměty. Přestože se film odehrál před sedmdesáti lety, má pro Mnichovohradišťské stále velkou hodnotu. Na plátně si mohli všimnout například původní podoby Jiráskovy ulice, jejíž část město nedávno zrekonstruovalo a otevřelo, či staré sokolovny.

Diskusi otevřel senátor Jaromír Jermář, který se s manželkou i potomky Jana Švermy osobně znal. „Seznámil jsem se s nimi přibližně před třiceti lety. Často jsme společně diskutovali nejen o jeho osobnosti, ale i o politických problémech. V roce 1995 jsem dokonce natočil dvouhodinový amatérský snímek vzpomínek dcery Jiřiny Kopoldové i jejího manžela Bedřicha," řekl senátor, který Jana Švermu řadí mezi významného levicového intelektuála.

Jeho otec pocházel z velkého statku z Horní Bukoviny, pracoval jako advokát a krátce byl také starostou Mnichova Hradiště. „Traduje se o něm, že i když to byl člověk poměrně majetný, tak měl velké sociální cítění. Často například zastupoval lidi jako právník za malou odměnu, případně úplně zadarmo. A možná i tyto postoje se promítaly do osobnosti Jana Švermy," zmínil Jaromír Jermář.

Pamětník František Kovanda, který se jako první z veřejnosti přihlásil do diskuse, byl v mládí hrdým nositelem jména Jana Švermy. V roce 1947 jako člen československé mládeže odjel do tehdejší Jugoslávie, která byla po druhé světové válce zdecimovaná, a stavěl zde úzkokolejnou železnici. „Přijeli jsme jako reprezentanti československé mládeže a jménu Jana Švermy jsme se snažili udělat čest. Myslím, že jsme jí dostáli. Šest týdnů jsme pracovali na velmi těžkém úseku za nesmírně složitých podmínek," vzpomněl František Kovanda, který se vyučil v mladoboleslavské automobilce a byl jedním ze tří brigádníků z našeho regionu. Všichni se tehdy hlásili ke komunistické straně.

Vyjádřit svůj názor se neostýchal ani Petr Mazánek, který na zdejším gymnáziu vyučuje dějepis. Mimo jiné přiblížil, co jméno Jana Švermy znamená pro mladou generaci, která o jeho osudu ví jen zprostředkovaně, ať už z knih či od pedagogů. „Když se řekne Jan Šverma, musím konstatovat, že jeho jméno dnešním studentům téměř nic neříká," vysvětlil Petr Mazánek. I tak chtěl, aby studenti kvarty pochopili jeho význam. A tak ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů vytvořil projekt, na jehož základě studenti v rodinách či u známých zjišťovali podrobnosti o Janu Švermovi. „Na mě působí jako kult, který z něj udělal režim po únoru 1948, a ovlivnil tak do jisté míry myšlení mladší generace," uzavřel pedagog.

Děda měl sice nálepku komunisty, řada lidí ho ale obhajovala. To mě potěšilo, říká vnučka

Bedřiška KopoldováMnichovo Hradiště – Pro Bedřišku Kopoldovou, vnučku Jana Švermy, není rodné město jejího dědy neznámým. Jak Boleslavskému deníku po skončení besedy řekla, navštěvuje ho celkem pravidelně, protože část její rodiny je pochovaná v hrobce na zdejším hřbitově. Ani pro místní obyvatele není cizí osobou. Mezi posluchači našla řadu blízkých přátel.

Vyslechla jste si celou diskusi o vašem dědovi, kde mluvili nejen historici, ale také lidé, které třeba nalákal dokument z jeho státního pohřbu. Jak na vás akce působila?
Já jsem hlavně ráda, že se diskuse uskutečnila. Přestože byla řečena podstatná část ze života Jana Švermy, i tak měli historikové málo času na to, aby se toto téma mohlo probírat hlouběji. Překvapilo mě, že někteří lidé jeho jméno obhajovali a veřejně se k tomu přiznali.

Máte pravdu, že někteří se na vystoupení vyloženě připravovali, alespoň podle toho, jak se vyjadřovali.
Myslím si, že každý z příspěvků byl zajímavý. Nejvíce se mi líbilo vyjádření pána, který pracoval na stavbě železnice v Jugoslávii, i proslov člověka, který si z vlastní iniciativy přečetl jeho sebrané spisy a napsal dokonce povídku. To mě potěšilo natolik, že jsem si od něj musela koupit jeho knihu, byť pojednávala o závodníkovi a ne o dědovi.

Jedním z nejkontroverznějších témat byl posmrtný život Jana Švermy …
Zdá se mi, jako by lidé vůbec nepochopili, že Jan Šverma zemřel v roce 1944 a s následným vývojem KSČ neměl nic společného. Možná po jeho smrti vznikl určitý kult, kvůli němuž ho lidé řadí do komunistického období a mají jeho jméno spojené s něčím nepříjemným.

A jak na vás působilo to, že v roce 1992 Mnichovo Hradiště nechalo z náměstí odstranit jeho sochu?
Nebylo to pro nás samozřejmě příjemné, na druhou stranu to nebylo nic, co by nás tragicky postihlo. Museli jsme se smířit s tím, že rozhodnutí prosadila určitá skupina lidí a nebyla vůle, aby v centru města dále zůstal. Šverma měl a stále má nálepku komunisty.