Štěstí, sílu a vytrvalost zkoušeli ve čtyřech disciplínách. Na venkovním hřišti se zapojili do překážkového běhu, chůze na čas, přetahování na laně a turnaji v přehazované na písku.

Všichni podávali fantastické výkony, i když na otázku, jak jim to šlo, většinou místo odpovědi jen mávli rukou.

„To víte, už nemám tolik sil, ale závodíme v družstvech, takže si vzájemně pomáháme," sdělila Božena Vaníčková (87), nejstarší účastnice sportovních her, krátce před tím, než se postavila na start překážkové dráhy.

Přestože se na třídenní akci nijak zvlášť nepřipravovala, tělo trénuje každý den. Vysvětlila, že se pravidelně pohybuje. Kromě aerobiku se věnuje józe a také zdravotnímu cvičení. Postavu a mrštnost by ženě v červeném tričku a modrých kraťasech mohl kdekdo závidět.
„Když jsem byla mladší, hrála jsem tenis, plavala a také lyžovala. Teď zvládám turistické pochody i jízdu na kole," vzpomněla na aktivity Božena Vaníčková, která je mezi přáteli známá jako Čůča.

Oslovení vzniklo v bývalé Jugoslávii, kde se narodila. „Tam je běžné, že děti dostávají různé přezdívky. S tou mojí jsem se za ta léta už sžila," říká s úsměvem seniorka, která se do Mladé Boleslavi přestěhovala téměř před šedesáti lety.

Nebyla však jediná, kdo se v pokročilém věku rozhodl otestovat svou fyzickou stránku. Dvaaosmdesátiletý Jiří Zeibrlík z Mladé Boleslavi se hned dopoledne pustil do přehazované. Jak ale po skončení hry konstatoval, nebyl to zrovna jeho šálek kávy. „Před lety jsem hrával rekreačně volejbal. Teď už jsem spíš chodec," dodal a ukazoval na své nordic walkingové hole, které pamatují procházky nejen v lesích v Bělé pod Bezdězem, ale také v Jedlové či v Lužických horách.

Závody na hřišti hry ale nekončí. Už zítra v 9 hodin vyrazí senioři od městské knihovny na turistický pochod.