Vítejte v Kněžmostě, v enklávě, kde vám každý metr čtvereční chce něco říci, kde šla historie zřetelnou stopu," začíná vyprávění o své zahradě a doslova magickém jezírku, které jí dominuje, Pavel Kverek.
Svým neopakovatelným způsobem pak líčí, co všechno už na tak malém prostoru našel, kde jsou nálezy k vidění a zmiňuje i dárek, který jeho jezírko vydalo k výročí Kněžmosta, kde už řadu let žije.

Nadšeně mluvíte o tom, jak tudy kráčela historie, proč si myslíte, že si naši předkové vybrali právě Kněžmost?
Už název nám napovídá, že to byl knížecí most přes močály, a tedy frekventované místo. Ať kopnete kamkoliv, vykouknou na vás připomínky staletí, která se tu zapsala do země. K tomu opravdu stačí taková malá zahrada, jako je ta naše.

Prozradíte, co všechno už vydalo vaše jezírko?
Unikátní je určitě to, že jsme zde odkryli základy nejstarší dřevěné stavby v Českém ráji, o čemž se zmiňuje i archeolog Jiří Waldhauser ve své knize Český ráj očima archeologie. Dnes bohužel není vidět, protože voda po deštích je kalná, nicméně je zdokumentovaná. Má tvar lichoběžníku o rozměrech asi třikrát čtyři metry a zatím se jen spekuluje, zda jde o nějaký haltýř (drobná stavba určená k chlazení potravin tekoucí vodou, historická obdoba ledničky), nebo jestli to byla nějaká jiná doprovodná stavba. Jednoznačné je, že tady okolo jiná stavení určitě byla, soudě podle dalších nálezů, které jsme tu objevili. Zachovala se díky tomu, že je tady tak vysoko spodní voda.

Jezírko je tedy čistě přírodní?
Přesně tak, není tam žádná folie, a všechno, co vidíte, je spodní voda, která si kolísá podle svých potřeb a okolního počasí. Kněžmost je postavený na močálech, což při stavbě našeho domu sice byla nevýhoda, ovšem bohatě nám to vynahradí ten ráj, když chodít a představuje si, co za lidi tady v průběhu věků prošlo a pobývalo… Tady si uvědomujeme, že my jsme pokračovatelé toho všeho. Jen po nás bohužel zůstanou odpadky jiného charakteru.

Jaké záměry s unikátní stavbou v jezírku máte?
Moje spokojenost se současnými institucemi, které se tím zabývají, je relativní. Upřímně říkám, že čekáme na nějaký větší zájem z jejich strany, který bohužel zatím nepřichází. Rozumím, že to jsou střepy a dřevo, nikoliv drahé kovy, které je dnes, v době detektorů, potřeba zajistit přednostně. Rádi bychom, aby někdo fundovaně udělal zákres těch věcí, které jsou podstatné, ale asi si ještě počkáme. Proto jsme si řadu věcí zanechali tady u nás a je to řešeno odkazem, ale vždy to tady bude k dispozici pro toho, kdo bude mít zájem.

Pojďme se podívat na to, co se u vás tedy všechno našlo?
Těch vykopávek je celá řada, jsou to například kamenné industrie, můžete tu vidět kamenný sekeromlat z pravěku nebo pazourkové čepelky do srpů, těch nálezů je mnoho a z toho je patrné, že tu ti lidé tehdy skutečně pobývali. Mladší jsou pak nálezy kovové, železných industrií je také celá řada, máme tu třeba podkovu z 15. století, která by klidně mohla pocházet od bojovníků, kteří tehdy Kněžmost podpálili nebo minci z doby Rudolfa II. Dál to jsou hřebíky ze staveb, dřevěné šindele, smolné třísky z loučí a ohromné množství keramiky. Poslední nález je například z černé kuchyně, je pár století starý a podle všeho pochází z nádoby, na níž se smažila vajíčka. Je úžasné, když vám taková věc zaskřípe pod rýčem a vy to jdete opláchnout.

Keramika v nálezech převažuje?
Na to mám nádherný příměr. Tady je víc keramických střepů z mnoha století, než kamení. Kamení v těch náplavách totiž moc není. Díky tomu, že se k hloubení používal rýč, a nikoliv třeba bagr, spousta těch věcí začala doslova vylézat na povrch, včetně už zmíněné dřevěné stavby.

Mluvíte o hloubení, znamená to, že jezírko je vaším dílem, a než jste se přistěhovali, tak tu nebylo?
Přesně tak, to je naše dílko. Kdysi bylo úplně malinké, moje představa byla vybudovat rybníček naprosto přírodní, živý, který má kontakt s tím dnem. Je to doslova živá učebnice biologie, a každou minutu je jiná. Kolem je spousta motýlů, rybky v něm si přiletí vylovit ledňáček, všechno tady roste, bují a pulsuje… Je to nádhera a balzám pro oči i duši. Jediné, o mě znepokojuje, je vysychání regionu, které je nebezpečím i pro dosud zakonzervované dřevo, které může shnít.