Jenže není vše tak, jak to na první pohled vypadá. V boleslavských ani v benáteckých dresech nejsou jen skuteční hráči těchto týmů. Dokonce ani v průběhu zápasu rozhodčí nezapíská jediný faul, zakázané uvolnění, nedovolené bránění a diváci nevidí ani nepřiměřené útoky na protihráče.

V sobotu večer se totiž nehrál obyčejný zápas. Bylo to benefiční utkání, kterým si přátelé, kamarádi, spoluhráči, protihráči i bývalí hokejisté připomněli desetiletou tragédii, kdy navždy ztratili útočníka s velkým srdcem, humorem a chutí do života Jana Basu.

Jenže večer neměl černou nálepku. Naopak. Hokejoví hráči se snažili benefičním utkáním vybruslit co nejvíce peněz pro Dominika Skořepu. Sedmnáctiletého nadějného hokejistu juniorů Mladé Boleslavi. S Janem Basou ho spojuje jeden jediný osudový okamžik dopravní nehoda.

Dominik SKořepa rehabilituje

Dominik Skořepa měl ale trochu více štěstí. Přežil. Přestože má chuť bojovat, musí urazit ještě dlouhou cestu. I několik měsíců po operaci je upoután na invalidní vozík. Nevzdává to. Rehabilituje.

Jan Basa byl odchovancem právě mladoboleslavského klubu, poté přestoupil do Vrchlabí a oblékal i dres Benátek nad Jizerou. Nápad uspořádat benefičního utkání vzešel od jeho spoluhráčů. „Každý rok pokládáme Honzovi květinu na hrob a navštěvujeme i jeho rodiče. S Láďou Kolnerem jsme se předběžně domluvili, že letos to od té tragédie bude už deset let a že by bylo dobré, kdybychom udělali nějakou vzpomínkovou akci," vysvětluje Marian Meňhart, který v osudný okamžik seděl s Janem Basou v autě a po tehdejší rychlostní silnici R 10 mířili z Mladé Boleslavi do Liberce na trénink. Cestu jim však zkřížil řidič kamionu, který jel několik kilometrů v protisměru.

Jejich počínání letos zřejmě řídil osud. I když zrovna ne příliš vesele. „Ve chvíli, kdy jsme chystali první schůzku s rodiči Jana Basy, měl Láďa telefon, z něhož se dozvěděl o nehodě, která se přihodila Dominikovi," doplňuje Marian Meňhart. V té době bylo více než jasné, na jakou adresu půjde výtěžek z dobrovolného vstupného na léčbu talentovaného hráče, který by si moc přál zase vrátit se na led.

Když se řekne Jan Basa, vybaví se Ladislavu Kolnerovi jedno slovo. „Byl to můj největší kamarád. Odehráli jsme spolu nespočet zápasů. I přesto, co se stalo, je Honza tady s námi, nikdo jsme na něj nezapomněl," dodává Ladislav Kolner, který už nepatří k aktivním hráčům. Na led ale chodí. Trénuje malé hokejové naděje. Ani Marian Meňhart není profesionálním hokejistou. Jak říká, v plné výzbroji nestál na ledě osm let, ale sobota mu stála za to, aby se zase dostal do formy.

Dění sledovala tisícovka diváků

Jana Zbíralová, starší sestra Jana Basy, která na zimní stadion dorazila nejen s mladší sestrou Jitkou, ale také rodiči a dětmi, byla z účasti překvapena. „Kamarádka, která se pohybuje ve světě sportu odhadla, že se v ochozech usadilo kolem tisícovky návštěvníků. Čekali jsme, že přijde hodně lidí, bráchu znal kde kdo. Podpora veřejnosti je milá," děkovala Jana Zbíralová, jejíž manžel jakožto bývalý spoluhráč Jana Basy na ledě samozřejmě nechyběl.

Podle ní nešlo jejího bratra nemít rád. „Možná jsem trochu neobjektivní, ale on byl veselý, nesmírně přátelský, ochotný, vstřícný a nic pro něj nebylo problém. Na druhou stranu ale musím říct, že měl i své negativní vlastnosti. Byl například průšvihář a aby se z nějakého problému dostal, používal své pověstné lži. Tím byl vyhlášený," popsala Jana Zbíralová s tím, že Jan Basa se nezabýval minulostí, žil tím, co bylo teď a tady. Hokeji se věnoval od pěti let a svou starší sestru dokonce učil bruslit, i když je dělil jen rok a půl.

Ohlas benefice byl neuvěřitelný. „V kasičce, kterou rodiče předají Dominiku Skořepovi, je 80 618 korun. To je neskutečné," dodala Jana Zbíralová. Částku lidé věnovali za pouhé dvě hodiny trvání zápasu. Za organizaci utkání z celého srdce děkoval i Jan Basa starší, kterého těšilo, že i po deseti letech se najde tolik kamarádů, kteří na jejich syna nezapomněli. „Kdo žije v srdcích těch, které opustil, není zapomenut," dodal Jan Basa a s manželkou vyjádřili veřejnou podporu uzdravení Dominiku Skořepovi.